Když mi přišel e-mail, ve kterém jsem se dozvěděla, že svůj výměnný pobyt strávím v Brazílii, byla jsem nadšená. Můj sen se pomalu stával skutečností. Na odlet jsem se nemohla dočkat, ale zároveň přicházely i pochybnosti. Co když si nenajdu kamarády? Nenaučím se portugalsky? Nebo dokonce nezvládnu celý výměnný pobyt?
Naštěstí byly všechny moje obavy zbytečné. Brazílie se během několika měsíců stala mým druhým domovem. Našla jsem tam přátele i hostitelské rodiny, za které jsem nesmírně vděčná, a celý pobyt patří k nejkrásnějším zkušenostem mého života.
Velkou součástí výměnného pobytu jsou hostitelské rodiny. Já jsem vystřídala hned čtyři. Každá byla jiná a každá mě obohatila o nové zkušenosti. Pokaždé jsem byla při příchodu do nové rodiny trochu nervózní, ale všechny mě přijaly mezi sebe. Největší štěstí jsem měla na svou druhou hostitelskou rodinu, která mě přijala jako vlastního člena. Právě při společném vaření, povídání, hraní her nebo návštěvách prarodičů jsem nejlépe poznávala brazilskou kulturu i jazyk.
Jednou z prvních věcí, kterých si člověk po příjezdu všimne, je otevřenost a srdečnost Brazilců. Lidé se na sebe často usmívají, rádi si povídají a není výjimkou, že se s vámi někdo dá do řeči i na ulici. Velmi rychle jsem si také zvykla na jejich způsob vítání – objetí a polibek na tvář jsou naprosto běžné i mezi lidmi, kteří se právě poznali.
Brazilci navíc žijí mnohem uvolněněji než my. Nikam nespěchají, a proto není neobvyklé, že na domluvenou schůzku dorazí o půl hodiny později.
Velkou část exchange roku tvořila škola. Právě tam jsem si našla první kamarádky, které mi pomohly zapadnout do kolektivu. Výuka byla podobná českému gymnáziu, největší rozdíl ale panoval ve vztazích mezi učiteli a studenty. Učitele oslovovali studenti křestním jménem a při příchodu je běžně vítali objetím.
Jednou z nejtěžších výzev byla portugalština. Do Brazílie jsem přijela jen s několika lekcemi z Duolinga a moje první hostitelská rodina téměř neuměla anglicky. První týdny jsme komunikovali hlavně rukama, nohama a pomocí překladače. Byly chvíle, kdy jsem si připadala ztracená a měla pocit, že se jazyk nikdy nenaučím. Díky podpoře kamarádů i hostitelské rodiny jsem ale postupně začala mluvit plynule. Okamžik, kdy jsem si uvědomila, že už překladač nepotřebuji, patří mezi moje největší osobní vítězství.
Velkou část pobytu tvořil obyčejný každodenní život – škola, basketbal a čas strávený s rodinou a kamarády. Právě díky těmto zdánlivě obyčejným okamžikům jsem poznala skutečnou Brazílii. Ochutnávala jsem tradiční jídla i exotické ovoce a zjistila jsem, jak důležité je pro Brazilce společné stolování. O víkendech se celá rodina schází u tradičního churrasca.
Samozřejmě jsem měla možnost také cestovat. Navštívila jsem ostrov Ilha Grande i Rio de Janeiro s pláží Ipanema, sochou Krista a horou Pão de Açúcar. Nezapomenutelné byly také výlety do oblastí Pantanal a Bonito nebo deset dní v Amazonii. Spali jsme v hamakách na lodi i přímo v pralese, poznávali místní kulturu, lovili piraně, koupali se s růžovými delfíny a pozorovali amazonská zvířata v jejich přirozeném prostředí.
Výměnný pobyt mi nepřinesl jen krásné zážitky. Naučil mě být samostatnější, spoléhat se na vlastní úsudek, nebát se komunikovat a navazovat nová přátelství.
Brazílie už pro mě není jen zemí fotbalu, pláží a karnevalu. Je to místo, kde jsem našla druhou rodinu, skutečné přátele a poznala úplně jiný způsob života. Především jsem ale zjistila, že domov si člověk může najít i na druhé straně planety.
Pokud někdo přemýšlí, jestli se na výměnný pobyt vydat, moje odpověď je jednoznačná – ano. Ne vždy je to jednoduché a občas se vám bude stýskat po domově. Všechno, co ale během toho roku zažijete a naučíte se, za to stojí. Brazílie pro mě navždy zůstane druhým domovem a já jsem nesmírně vděčná, že jsem tuto životní zkušenost mohla prožít.
Lucie Morávková /RC Hradec Králové/, D4751 Brazílie
Saudades do Brasil
Rok v Brazílii mi ukázal, že výměnný pobyt není jen o cestování a poznávání nových...
