Uplynul další měsíc a já vám přináším další blog, tentokrát za září. Stalo se toho opravdu hodně! Výlety do Tokia, noví kamarádi, japonská škola, tradiční festivaly i vaření českého jídla. Zkrátka další měsíc plný nových zkušeností a vtipných situací.
Školní život
Škola se stala mou každodenní součástí. Chodím do ní od pondělí do soboty, většinou od 8:30 do 16:00, a potom mám ještě dvě hodiny klubových aktivit. Domů se tak dostávám až kolem 19:30. Bylo hodně těžké si na to zvyknout.
Ve většině hodin se zatím učím samostatně japonštinu nebo pracuji do české školy. Aktivně se ale zapojuji do tělocviku, hudební výchovy a angličtiny. Učitelé jsou skvělí, i když většina neumí anglicky. Učitel hudebky za mnou například běhá s MacBookem a všechno mi překládá, zatímco učitelka tělocviku komunikuje rukama a nohama.
Ve škole jsem měla prezentaci o České republice, celou v japonštině, a napsala článek do školních novin. Od té doby mě zdraví snad úplně všichni a pořád mi někdo nosí sladkosti. Ze školních klubů jsem si vybrala roztleskávačky a vyzkoušela také tradiční čajové obřady.
Výlety do Tokia
Poprvé jsem se vydala do Tokia sama, respektive s Carinnou. Ona trochu umí číst japonské abecedy a já se zase orientuji v hromadné dopravě, takže tvoříme dobré duo. I když kdyby jela sama, nejspíš by skončila někde v Naganu, protože se na každé stanici vydávala opačným směrem.
V Harajuku jsem si konečně koupila vysněné růžové tenisky Onitsuka Tiger. Sice byly cenově přepálené, ale v Evropě stojí skoro dvakrát tolik. Takže girl math, prostě nešlo je nekoupit!
Do Tokia jsem se během září podívala ještě několikrát. Navštívila jsem svatyni Meiji Jingu, interaktivní expozici teamLab Tokyo, Tokyo Skytree i čtvrť Akihabara. Vyzkoušela jsem si také tradiční tkaní a vyrobila vlastní šálu. Se školou jsme navštívili dvě tokijská muzea a díky společnému výletu jsem se více sblížila se spolužáky.
Rotary, přátelé a festivaly
V září se konalo druhé orientační setkání inboundů a outboundů. Setkání v Japonsku bohužel nejsou tak zábavná jako v Česku. Většinou tři hodiny sedíme a posloucháme projevy v japonštině. Já jsem tentokrát měla ze všech inboundů nejdelší proslov, samozřejmě také v japonštině.
Více jsem se seznámila s Emi z Polska. Máme podobnou kulturu i školství a skvěle si rozumíme. Dokonce jsme zkoušely mluvit česko-polsky. Něčemu jsme rozuměly a něčemu vůbec.
Můj Rotary klub mě pozval také na Moon Watching Party s nádherným výhledem na noční Tokio. Všichni se mnou měli mluvit výhradně japonsky, abych se jazyk rychleji naučila. Popravdě jsem většinou rozuměla tak dvěma slovům z celé konverzace, takže to byla docela komedie.
Zažila jsem také tradiční festivaly s tanci a bubeníky taiko. Jejich vystoupení mě opravdu nadchlo. Za dva roky mají turné po Evropě, takže jsem jim slíbila, že se na ně přijdu podívat, až budou v Praze.
České vaření a další zážitky
Při příležitosti japonského Dne úcty ke stáří jsem připravila pro osm lidí tradiční český oběd – řízky, bramborový salát a štrúdl. Sehnat všechny suroviny nebylo jednoduché. Nakládanou zeleninu jsem si musela připravit sama a řízky kvůli jiné strouhance vypadaly spíš jako kuřecí stripsy.
Největší problém byl se štrúdlem. Koupila jsem totiž těsto, které vůbec nebylo listové, a navíc se mi chytrá trouba pořád sama vypínala. Nakonec vznikl trochu zvláštní kynutý štrúdl. Byl to trochu fail, ale na fotkách vypadal dobře, takže Instagram byl zachráněn! #larp
Všem moc chutnalo. Jen jsme měli tři páry příborů, takže většina jedla řízky s bramborovým salátem hůlkami.
Začala jsem také pravidelně běhat, ale bohužel jsem si přetížila kotník a skončila na ortopedii. Naštěstí nešlo o nic vážného. Během září nás navíc ovlivňoval tajfun, téměř pořád pršelo a zažili jsme další zemětřesení, které jsem tentokrát celé prospala.
Stěhování do nové rodiny
Za dva dny se stěhuji do druhé hostitelské rodiny, tentokrát přímo do Tokia, což je za mě naprostá výhra! Moji noví hostitelští rodiče mají dvě malé holčičky a hostitelská mamka mi už připravuje pokoj. Dokonce kvůli mně koupila novou skříň a pořád zjišťuje, co mám ráda a kam bych se chtěla podívat.
Takže se tam podle mě budu mít jako prase v žitě. Bohužel u nich budu bydlet jen dva měsíce, pokud se zase něco nezmění. Pokusím se tedy společný čas co nejvíce užít.
Další články od Kateřiny
Japonská škola, jídlo a zážitky
Uplynul další měsíc a já vám přináším další blog, tentokrát za září. Stalo se toho...
Jak se ze mě stala japonská celebrita🌸
Katie tráví svůj výměnný rok v Japonsku, kde ji čekaly první týdny plné nových zážitků...
