Kdybych se měl zpětně podívat na sebe pár let zpátky, nikdy bych nevěřil, že za pár let budu studovat a žít v jiné zemi, když je mi pouhých 17 let. A to po dobu jednoho roku. Je krásné vidět jak náhodný život dokáže být. Nikdy nevíte kde vám bude konec. Takže to nevzdávejte 😉. A ptáte se kolik dní už tady žiju? No, žiju si tady přes měsíc a půl. A jaké to je? Jaká je škola? Co probíráme v předmětech? Co jím? Jak chutná káva? TV programy? Co hudba? Pomáhám s domácími pracemi? Co dělám? Přátelé? Rodina? Na všechno zodpovím (nebo aspoň pokusím) v téhle pasáži mého blogu, který bych chtěl rovněž věnovat mé mamce ♡.
Sláva! Za týden se v matice začneme učit funkce!
Kanada naplnila všechna má očekávání. Jak říkám v každém z mých článků. Lidé mě stále překvapují jak milí dokážou být a jak nápomocní vždy jsou. Uvědomil jsem si, že jsem zapomněl zmínit co za povinnosti jsou v mé škole. Například každé ráno před první hodinou se všichni studenti musí postavit a pomodlit hromadně. A poté přichází kanadská národní hymna. Při které musíme stát v pozoru. Po tomhle rituálu už vše funguje normálně. Přestávky trvají pouhých 5 minut a to stačí jen na přesun z místnosti A do místnosti B. Obědová pauza je ale celou hodinu. Nikdy nevím co mám dělat, když svůj oběd (který si musím přichystat doma) sním za 10 minut. Tak tedy se většinou přesunu do mé nadcházející hodiny a nebo do knihovny, kde pracuji buď na mých článcích a Rotary povinnostech, nebo jen relaxuji.
Většina hodin se nese v poklidném tempu a rozhodně to není jako na gymplu v Česku. Ale díky tomu se dokážu věnovat ostatním aktivitám více. V psychologii se učíme to co byste čekali. Psychologii :D. Děláme hodně prezentací a samostatných výzkumů. Příjemná první hodina dne. Následuje business, což je velice zábavná hodina. Přijde mi, že je velice užitečná co se týče budoucího života. Matematika je prostě a jednoduše matika. Pro mě relativně nudná hodina. Ale jedna pozitivní věc by se i našla, začínáme funkce za necelý týden. Ptáte se proč to oslavuji? Protože se potřebuji naučit funkce abych zvládl matematiku v Česku. A aby to nebyla jen hromada textu co tady píšu přikládám ranní pohled na východ slunce před mojí školou 😀
Východ slunce před mojí školou
Moje poslední hodina dne je náboženství se zaměřením na křesťanství. Je to upřímně záživné a příjemné. Taktéž spoustu prezentací co musím udělat a úkolů (které se dělají v hodinách). Například jsem musel vytvořit vlastní modlitby pro mnou vybrané místa/státy v Google Earth.
Ohledně jídla to je docela složité, protože jak už jsem zmiňoval v předešlých článcích, Kanada je velice multikulturní a to se taky prolévá do kuchyně, takže tady nechybí asijská kuchyň, italská, mexická, francouzská a dokonce i aspekty polské. A stále nikde ta naše česká :D. To znamená, že žádné české knedlíky tady nejsou :(. Aspoň že ta káva chutná podobně :D.
Našel jsem velký rozdíl v TV programech, protože počet reklam je až k neuvěření. Co 10 minut je totiž sekvence reklam. Programů je přes tisíc a je opravdu z čeho vybírat. Před nedávnou dobou jsem se s host rodičema díval na MasterChef USA. Hudba mě velice překvapila, poněvadž Kanaďané poslouchají z 90 % jenom country styl hudby. Dokonce začínám tomu stylu přicházet na chuť. Mé host rodině se snažím pomáhat se vším co jde, ale jsou až moc milí, takže většinou odvětí, že nechtějí pomoct s ničím. No jo, Kanaďané :D.
Vedoucí na táboře
A teďka k tomu co jsem dělal poslední dva týdny. Hnedka ze začátku se stala nečekaná věc totiž. Nikdy bych totiž nevěřil, že jednoho dne budu vedoucí na táboře. A ještě k tomu v Kanadě?!. Když jsem dostal tuhle nabídku, říkal jsem si, že je to špatný nápad a že jsem nikdy nebyl vedoucím. Přece nezvládnu korigovat přes 150 dětí ve věku 10-12 let. Ale kdo by pak vyprávěl tento příběh co? Tak jsem další den nastoupil do autobusu plného dětí a směřovali jsme na tábor.
Náš kemp
Jídelna na táboře
Nesmírně jsem si to užil upřímně. Děti měly ze mě respekt (ještě aby ne) a poslouchaly mě relativně na slovo. S ostatními vedoucími jsme připravovali různé hry a aktivity a dokonce jsme se zapojovali do těch daných aktivit, takže i my vedoucí jsme měli spoustu zábavy. Například jsem poprvé v životě hrál lacrosse! Ale víte co jsem si užil nejvíc? Když byla večer stezka odvahy :D. Musím to vůbec nějak komentovat? Asi si dokážete představit jakou roli jsem v té stezce odvahy měl :D. Níže zasílám fotky kempu a jídelny.
Na lovu s původními obyvateli Kanady
Další víkend jsem překvapivě strávil kempováním a lovem. Ale tentokrát to bylo o trošičku speciálnější. Jelikož jsme byli kempovat s původními obyvateli Kanady. Dovolte mi vysvětlit tento pojem. V Kanadě jsou stále potomci prvních lidí, kteří tady žili před vpádem Evropy do Kanady a USA. To znamená, že jim v podstatě patří půda. A díky tomu mají mnoho privilegií co se týče lovu. Ten nejzásadnější je, že mohou lovit všechno a v neomezeném počtu. Takže jsem viděl na vlastní oči, jaké to je lovit losy s takovými lidmi. Podařilo se jim střelit losa poslední den kempování!
Stopa losa
No a tady je ten zmiňovaný los
Podařilo se mi chytit 2,5 kilového basa!
Rotary meeting
Spontánnost mě provází celým životem, jak si mnozí všimli :D. Tak tedy vám řeknu, jaké to bylo mít nepřipravenou řeč před více než 150 lidmi v angličtině. Jednalo se o speciální Rotary meeting, kde se předávala Paul Harris ocenění. Členové Rotary klubu, kteří se zasloužili za největší projekty byli vyhlášení a ocenění. Na tento večer byly pozvány rodiny bývalých i aktivních Rotariánů. Tak si umíte představit kolik lidí to bylo :D.
A co nenapadlo mého counselora? Když jsem usedl ke svému stolu v místnosti plné lidí, byl jsem otázán zda bych nechtěl mít 5 minutovou řeč před všemi lidmi. Zanedlouho jsem už stál před všema a mluvil o sobě a o mé výměně. Nezapomněl jsem zmínit Českou republiku a pár zajímavostí o ní. Za těch 5 minut jsem rozesmál celé publikum asi třikrát. Takže za mě úspěch :D.
Při projevu na schůzce Rotary klubu
Bez krocana není Díkuvzdání
Poslední věc, kterou bych chtěl zmínit je díkuvzdání. Jediné co jsem si z této tradice odnesl je plný žaludek jídla :D. Setkali jsme se celá rodina v jednom domě a každý donesl plno jídla. Jak mnozí víte, k díkuvzdání v Kanadě a USA patří krocan. Tak tady ho máte. A s ním se s vámi rozloučím ♡.
Další články od Vikt
Příběhy z ledového světa
Když mi byla poprvé sdělena informace, že přes jarní prázdniny se podívám do Calgary, tak...
Život v Kanadě
Samozřejmě, že ve škole máme také plesy. Sice nejsou takové jako v Česku, ale přece...
Výlet do USA
Každý máme nějaký ten „bucketlist", nebo ne? Jednou z mých položek na mém „bucketlistu" bylo...
„Dvě cesty se rozcházely v lese a já – já jsem vzal tu, po které nikdo nešel.“ Robert Frost
