Záznam Mise no. BR62
Složení posádky:
Náš tým letící do Taipeie obsahoval celkem 6 členů. 4 členové z toho byli čeští outboundi a další dvě posily, které se k nám cestou přidali, přišli až z Rakouska a Německa, konkrétně holčina z Rakouska, jedoucí taky s Rotary na Taiwan a klučina z Německa, mířící za studiem na univerzitě. V tomto počtu jsme překonali překážky letiště v Bangkoku, na kterém naše letadlo stavělo a i v tomto počtu jsme mířili do cílové destinace: Taipeie.
Popis průběhu mise:
Když se letadlo konečně uhnízdilo na naší nové rodné zemi, začala nám mise, kterou bych nepojmenovala jinak, než taiwanský karanténní labyrint.
Všichni jsme se znovu setkali v chodbičce letadla a ihned jsme vytáhli telefony. Začali jsme se zalogovávat do taiwanského karanténního systému dávajícího vám pocit, že musíte být špičkový hacker, když se v něm vyznáte. Čínské znaky se nám míhaly společně s angličtinou před očima a my se snažili vyznat v úřednickém labyrintu slov. V tu chvíli na nás začal někdo volat a mávat.
Náš fanoušek se ukázal nebýt ani host rodinou, ani nikdo z host Districtu, ale paní z ministerstva školství podávající nám balíčky s přísně tajnými dokumenty. Mezi všemi papíry a rouškami, které jsme dostali se skvěla i malá obálka se SIM kartou, kterou jsme si ihned museli nainstalovat do mobilu. Dostali jsme sponu a hned jsme odemykali další level naší mise. Potom co jsme všichni úspěšně nabourali do Taiwanské signální sítě. Jsme dostali další úkol: Jít.
Tento úkol byl pro nás špióny začátečníky značně abstraktní, jelikož na letišti je až trochu moc chodeb a odboček na to, abychom jen tak “šli”. Od toho tu však byli naprosto skvělý pracovníci letiště tzv. postavy ve hře pomáhající vám na vaší cestě. Každá osoba kolem které jsme prošli vždy natáhla ruku, usmála se a ukázala směr. Nebyl jediný člověk, který by nás přehlédl, nebo nám neporadil. Díky těmto úžasným lidem jsme zdolali celé bludiště, včetně dalších dvou security kontrol, dalšího zalogování do systému, pasových kontrol, vyzvednutí kufru a nakonec udělání PCR testu, kde jsme plivali sliny do kelímku. Dokonce jsem poprvé použila své čínské schopnosti a zdělila jsem zmatené paní slovo: záchod. Ta ihned pochopila, že je to vážně nutné a pustila nás k lákavé vypadajícím piktogramům ženské postavy.
Pak už jsme jen našli nadšené rotariány naprosto kypícími svou neutichající pozitivitou. Mise byla u konce. Tým byl postupně rozpuštěn, a tak jsme nakonec zůstali jen 3 mířící do stejného Districtu. Za odměnu jsme dostali naše první jídlo, prošli jsme dezinfekčním postřikem a byli jsme naložení do karanténního vozidla, které nás zavezlo na karanténní hotel v Kaohsiungu. Třicet hodin bez spánku, utahaní, ale spokojení jsme jeli dalších 5h na hotel a ani nevíme jestli se nám usnout podařilo nebo ne.
Za osm dní nás čeká konec karantény, úžasné rodiny a nádherné západy slunce, avšak předtím si ještě užijeme bedny a hromady jídla v karanténním hotelu.
.. Konec záznamu ..
