Na druhém konci světa a přesto doma

Když jsem odlétala na výměnný pobyt do Austrálie, nedokázala jsem si úplně představit, co mě čeká. Těšila jsem se, ale zároveň jsem měla obavy z toho, jak zvládnu, být tak dlouho sama bez rodiny a přátel v úplně jiném světě. Teď, po roce v Západní Austrálii, vím, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, jaké jsem kdy udělala. 

Měla jsem štěstí, že jsem mohla žít u čtyř různých hostitelských rodin. Každá z nich byla úplně jiná – jiný životní styl, jiné zvyky, jiné prostředí. Díky tomu jsem si mohla zažít Austrálii z různých pohledů – od každodenního rodinného života až po víkendové výlety, dlouhé večery posezení, grilování, společné vaření nebo třeba sledování sportu. Byly chvíle, kdy jsem si připadala jako součást rodiny, a chvíle, kdy jsem se musela přizpůsobit a naučit se komunikovat i v situacích, které nebyly úplně jednoduché. Ale právě to mě nejvíc naučilo – o lidech i o sobě samotné. 

Škola v Austrálii byla velkým rozdílem oproti Česku. Učitelé byli otevření a uvolnění, vztahy mezi studenty a učiteli byly mnohem přátelštější. Měla jsem možnost vybrat si předměty, které mě zajímaly – studovala jsem třeba i výtvarné umění, média nebo outdoor education, což v Česku běžně nezažijeme. Bylo to osvěžující a zábavné, ale i náročné. Hlavně ze začátku kvůli jazyku. Trvalo mi pár týdnů, než jsem se rozmluvila, ale nakonec jsem si na angličtinu zvykla tak, že mi dnes připadá skoro jako můj druhý jazyk. 

Jedním z nejhezčích aspektů výměny byla komunita ostatních inboundů. Byli jsme skupina studentů z celého světa, ale mezi námi vznikla neuvěřitelná blízkost. V Západní Austrálii jsme měli několik společných víkendových výletů s výměnnými studenty i z jiných distriktů, například na týden do Sydney nebo ten nejlepší výlet – North West Safari Trip – 3 týdny kempování a přežívání uprostřed “doslova ničeho”. Tam jsme spolu zažili nezapomenutelné momenty – smích, rozhovory o půlnoci, sdílení toho, co prožíváme. Právě tihle lidé se pro mě stali výjimečnou součástí celého roku, a i doteď jsme spolu v kontaktu jako kdybychom ani neodjeli.

Každodenní život byl nakonec tím nejdůležitějším – ne velké výlety, ale obyčejné dny, které mi nejvíc přirostly k srdci. Ráno do školy, odpoledne s host rodinou, procházky po pláži, vaření večeří, pozorování západů slunce, někdy i chvíle nudy nebo samoty. Ale právě v těch obyčejných chvílích jsem se naučila být sama sebou a vážit si maličkostí. 

Pokud přemýšlíte o výměně, můžu jen doporučit. Není to jednoduchý rok – ale je opravdový. Naučíte se o světě, o lidech, o sobě. A zjistíte, že „domov“ může být i tisíce kilometrů daleko. 

Simona Kieselová, RC Brno → Austrálie 9423, Outbound 2024-25