Cesta byla dlouhá, ale stála za to! Z Virginalu jsme vyrazili po 16. hodině na jih do Francie – konkrétně do Quiberonu v Bretani. Jeli jsme dodávkou, takže se přibližně 9,5hodinová jízda dala přežít. Posádku tvořila celá squad: já, Val, Seb a host brácha Titou. Na trase jsme zažili krásný moment – přejížděli jsme slavný normandský most při západu slunce. V autě to jelo v rytmu hudby, povídání a nekonečných Sebových vtípků. Nuda v téhle rodině fakt nehrozí – ale o tom ještě uslyšíte.
Při seznámení se Sebovými rodiči, bratrem a jeho dvěma syny mě čekalo… no, francouzské bisous. Ano, dva polibky na tvář od každého. A věřte, že tím to nekončí: ráno pusinka od rodiny, v poledne od sousedů při náhodném setkání, a někdy i večer před spaním. Prostě bisous na olympijské úrovni. K tomu jsem dostala i „francouzské“ jméno – Seb mi říká Kat (francouzská verze Katky). Někteří si troufli i na „Kačka“. Trvalo jim to, ale dali to!
A taky jsem dostala upozornění. Sebově matce se tu neřekne jinak než Manu a jeho bratrovi Ňuňu (nejsem si jistá přesnou psanou podobou).
První ráno jsme vyrazili do pekárny pro čerstvý chleba. Jenže ten tu nikdo neřeší, jedí jen bagety! A to ke všemu – k masu, zelenině, dokonce i k příloze. Prostě bagetový multitasking.
Po cestě jsme prošli vesničku. Bretaň je kouzelná, ale počasí tu jede ve stylu „random shuffle“ – nikdy nevíš, jestli přijde slunce, nebo déšť. Když jsem se Sebova otce zeptala, kolik stupňů má voda, na chvilku se zamyslel a pokrčil rameny: „dix-sept“ (sedmnáct stupňů). Ano, sedmnáct, a lidi se tam fakt koupou! Pak mě ale ujistil, že bazén má 27 °C.
Okolo dvanácté hodiny je „aperitif time“. A další probíhá před večeří. Na stole víno, šampaňské, ledový čaj, zelenina ze zahrádky, uzeniny, pečivo, ovoce… a samozřejmě santé! (Učila jsem je říkat „na zdraví“, ale pro ně je to jazyková hard-level mission.)
Francouzské obědy = slavnost (a to platí i pro Belgii – nebo alespoň zatím co vím). Na stole hory jídla: brambory, taboulet, čerstvá i grilovaná zelenina, maso, ryby… pro mě speciálně luštěninový salát a tofu (vege squad ✌️). Pije se jen voda nebo víno. Každý má svůj vlastní látkový ubrousek (etiketa level hard), jí se pomalu a dlouho. Oběd trvá klidně hodinu a půl. A pak přijde sladký boss level – dezerty. Manu každý den připraví čtyři různé. Dnes to Titou popsal takto: „Znáš stupnici pálivosti chilli papriček? Tak toto JE STUPNICE MÁSLA.“ Máslo se tu stává naším vtipem. Ňuňu se vždy ptá, jestli chceme ještě dezert, nebo denní dávka másla už stačila.
Po obědě jsme s Titouem vyrazili vytrávit. Seb nám půjčil kola a vyrazili jsme. Jenže 30minutová cesta se změnila na 50minutový survival trip: 3× zabloudění, 1 vybitý telefon, pár schodů nahoru i dolů (s kolem v ruce = level gym zdarma), řetěz dole, košík spadlý (zabralo nám pěkných pár minut přijít na to, jak jej tam zase připevnit), jízda po úzké stezce u skály, trochu křoví, trochu písek, no, sranda. Nakonec jsme posilovnu našli – u golfového hřiště. Titou mi ukazoval svoje cviky, já mu slíbila příště správné pilates shakes. Hlavně mi řekl, že jako bývalý výměnný student chápe, jak jsou tyhle první týdny náročné, a že za ním můžu kdykoliv přijít popovídat, a to vážně o čemkoliv. To bylo fakt milé. Cestou zpátky (už jen s menším blouděním) jsme viděli vojenskou pevnost, nádherné výhledy a západ slunce. Náročný, ale epický výlet.
U večeře jsme řešili rozdíly Francouzi vs. Belgičané. Seb to shrnul: „Když jsem dřív byl instruktorem windsurfingu, hned jsem poznal Belgičana, Francouze a hlavně Pařížana od sebe. Belgičané jsou vždycky uvolnění a přátelští. Francouzi taky… teda kromě Pařížanů. Ti jsou ve stresu nonstop – asi to dělá to velké město.“ A tím jsme došli k tomu, že jeden z příštích tripů povede do Paříže, kde bydlí Ňuňu. Jo!
Další den ráno skoro celá rodina vyrazila běhat na pláž. S nově navátým pískem to byl skoro workout, ale výhledy = 100 % worth it. Seb využil větrné počasí k windsurfingu, my ostatní jsme museli (klasický) surfing odložit až na čtvrtek (kvůli větru i studené vodě). Po obědě beach volejbal – tým já & Titou samozřejmě vyhrál ✌️ – a já si ještě nasbírala pár mušliček na památku.
Dnes byly na večeři krabi a Ňuňu vařil jeho signature chod – italské houbové rizoto. Byla vážně sranda sledovat, jak se snaží rozlomit skořápku krabů klasickými štípačkami. Ale chudáčci malincí. No a po večeři se hrál Black Jack! Hrála jsem to poprvé v životě. Vysvětlovali mi to napůl anglicky a napůl francouzsky, a i když se celá hra hrála ve francouzštině, skvěle jsme si rozuměli – a to dokonce natolik, že na stupni vítězů jsem (imaginárně) stála já a Sebův otec – oba se stejným počtem žetonů („peněz“).
A to je pro dnešek všechno!
Zbytek dobrodružství si nechám do dalšího dílu – a věřte, že se máte na co těšit. Já rozhodně taky, protože plány na další dny zní fakt skvěle!
Další články od Kateřiny
Prázdniny po belgicku (část první)
Hned první den prázdnin jsme měly velké plány! Tím „my“ myslím mě, Sophie a Edith...
Zpátky do školy… nebo vlastně ne
První den jsme já a Barnabé (můj host bratr ve druhé host rodině) skoro oplakali...
Mezi dvěma domovy
Den po Vánocích jsem víceméně strávila balením - 27. 12. byl totiž mým dnem změny...
✨Vánoce v Belgii✨
V pondělí, přijely Sophie a Laura ke mně domů a uspořádaly jsme takovou xmas-themed sleepover...
✨Paříž a vánoční trhy✨
Po dvou dnech ležení v posteli s absolutně žádnou silou jsem naprosto vážně oznámila mým...
✨Barcelonaaa – the best trip of my life✨ (part 4 = the end)
poktačování PART 3: Šla jsem společně s mojí partou – Sofie, Gany, Organ a Diego...
✨Barcelonaaa – the best trip of my life✨ (part 3)
Kde jsme to skončili? Myslím, že u lodi! Donc allons-y! Celí vyfoukaní z plavby jsme se...
✨Barcelonaaa – the best trip of my life✨ (part 2)
Ještě víc zážitků, ještě víc slunce! Druhý (nebo třetí, když počítáme i cestu) den našeho...
✨Barcelonaaa – the best trip of my life✨ (part 1)
Na podzimní prázdniny jsem se s Rotary vydala na týden do Španělska, týden na který...
