V sobotu byl velký den – první výlet s Rotexem, kde se potkaly všechny distrikty z celé Belgie. Vyrazili jsme do zábavního parku Walibi – tady hodně známá záležitost. Nejprve jsem přemýšlela, jestli vůbec jet – tyhle parky nejsou úplně moje věc. Ale přátelé z výměny mě přemluvili a jsem fakt ráda, že jsem jela. Bylo to totiž naprosto boží.🔥❤️🩹
Vyzkoušeli jsme snad všechny vysoké a rychlé atrakce. Křičeli jsme tolik, že jsem fakt pochybovala, jestli vůbec ještě budu mluvit. Ale stálo to za to. Vždycky když jsme stáli ve frontě, říkali jsme si: „Proč si tohle děláme?“ – a pak jsme hned běželi znovu. Adrenalin level 100.
Dokonce jsem si u jednoho stánku zkusila objednat jídlo ve francouzštině! A víš co? Paní se na mě usmála a… odpověděla anglicky. 😒 Takhle to fakt bolí. Člověk se snaží, překoná stud, a oni se přepnou. Ale i tak jsem na sebe pyšná – protože jsem to dala.
Na konci dne se strhla úplná bouřka – klasické belgické počasí. Slunce, pak hromy, blesky, duha, déšť, slunce znova, a zase déšť… doslova si tu každý den projdeme čtyřmi ročními obdobími během hodiny.
Po sobotě jsem byla totálně vyždímaná. Večer jsme byli doma jen já a Titou – a vymyslel geniální nápad: „Co kdybychom šli do posilky?“ Bylo osm večer. Venku po bouřce. Já unavená. A tak jsme šli. 💀 Běh jsme kvůli počasí nestihli, takže to byl aspoň náhradní workout. 45 minut naschodech. Ano, slyšíš správně. 45 minut. Na. Schodech. Nikdy víc. A ne, nebyl to můj nápad. 🫠
Aspoň jsme zažili další ze série belgických nebeských momentů – obloha po dešti je tady totiž absolutně dechberoucí. Dvojitá duha, jemně meruňková obloha, namodralé mraky… vypadá to jako z Pinterestu. Každý večer úplně jiný a vždycky nádherný. 🔥
Ráno (tedy 11:30, klasika😅) jsem s Val vyrazila na nákup. A protože jsme v Belgii, tak jsme během cesty poslouchaly mši přímo z kostela – to je tady naprosto normální věc a vlastně to má krásnou atmosféru. Zbytek dne už byl fakt chill. A rodinná večeře, což je pro mě vždycky highlight dne. Píšu to v každém blogu, ale jídlo je tady opravdová rodinná záležitost – jíme společně, povídáme si, nebo jen tak mlčíme. A všechno to má úplně úžasný vibe. Dneska jsme měli speciální desert (nebo teda tady naprosto normální) byl to rice pie. Prostě malý koláček plněný sladkou rýží vařenou v mléce… skoro jako vše tady jsem to nazvala “weird” – PRAVDA KDO DÁ DO KOLÁČE RÝŽI? Hele jako špatný to rozhodně nebylo, ale příště chci zase ten s francouzskou šlehačkou a oříšky prosím 😭. Pak se strhla debata o českém jídle. Když jsem jim řekla, že u svíčkové dáváme na maso brusinky host brachu to dost překvapilo a to přesně vyjádřil slovy: “ so u put cranberries= FRUIT on meat and u call weird us?!”. Debata skončila tím, že příští víkend peču desert já, tak mi držte palce 🫡.
Večer jsme se rozloučili s host bráchou, který druhý den začíná na univerzitě – a nemohla jsem odpustit malou poznámku ve stylu: „Haha, a kdo teď musí do školy?“ , protože se první dny školy pořád smál.
Ještě se mentálně se připravit na nový týden. Potřebuju dobít baterky – i když to všechno, co tu zažívám, je naprosto úžasné, mluvím každý den třemi až někdy čtyřmi jazyky (s Jaimem, výměnný student z Kolumbie, občas jedem gossip ve španělštině) a moje hlava už fakt mele z posledního.
Ale i přesto: Je to těžké, je to intenzivní… ale každý den tady stojí za to. 100%. ❤️🩹
Tak zas někdy – plány na další týdny vypadají fakt dobře!
La bise! ❤️✨ a užívejte počasí v ČR dokud je tam hezky a ne jak tu🫠











