Od posledního článku se událo spoustu hezkých věcí, některé byly i míň hezké, no každopádně vám o nich teď povyprávím (spíš teda napíšu).
V úterý máme ve škole 4 volné hodiny, což mě začalo už docela nudit, ze začátku to bylo jako “Jee, super pokecam si se spolužákama a nebudu muset nic dělat” ale teď je to jako “achjoo, proč nemůžu jít domů, když tady stejně nic neděláme” takže jsem si našla zábavu, respektive učitelka, která je zároveň moje counselorka z Rotary mi našla zábavu a to v podobě thajského tancování. Hele jako nechci nic říkat, ale jejich ruce jsou asi z gumy nebo nevím, protože tak, jak oni je dokážou vykroutit, to neumí, podle mě, nikdo.. Já mám oproti nim takové postiženečky chciplé, ale všichni řikali, že se to prej naučím, tak budeme věřit, že mi někdo vymění ruce a dostanu taky ty jejich gumové
. No, tohle trvá 2 hodiny, pak mám hodinku volno a 4. hodinu mám lekci thajštiny. A právě v tento den to byl přesně měsíc, co jsem tu a já nemůžu říct nic jiného, než, že je to tu prostě boží.
V neděli 8.9. jsem se brzy ráno vydala s Gayoon na kola, viděli jsme vycházet sluníčko a bylo to naprosto kouzelný. Jo a našla jsem si práci, haha. Ne, jen jsem si vyzkoušela ‘opéct’ a vyndat ze speciální pánve tradiční thajskou sladkost, zvanou khanom krok, která je fakt výborná (fotka je dole) a vyndat to není tak jednoduché, jak to vypadá, muže to být i docela dobrej trénink na nervy, když se to lepí k sobě nebo se to nechce odlepit od pánvičky
. Odpoledne jsme potom strávily na něčem, co bych nazvala ‘posvatební hostina’. Úplně nevím o co šlo, ale bylo tam spoustu jídla a milých lidí, takže se mi tam líbilo:-). Když jsme jely z tohoto eventu, potkaly jsme slečnu, která má svůj ateliér a učí děti i dospělé kreslit, no a vzhledem k tomu, že tvořivé lidičky já ráda, tak jsme se daly do řeči a v pondělí po škole už jsem seděla u ní v ateliéru a kreslila. Budu tam teď chodit každé pondělí, jupiii.
Další den brzo ráno mi slíbili, že pojedeme k moři na kolech, tak jsem si celá natěšená sbalila plavky, jakože jdeme plavat a my jsme přijeli k moři, které bylo uzpůsobeno na rybaření, takže jsme se po 20 km v 6 ráno vyfotili u moře pro rybáře a jeli dalších 20 km zpět domů (jo, tohle je přesně jedna z těch méně hezkých věcí:-). Ale ne, aspoň jsem si zasportovala.. No a v neděli se konalo slavnostní otevření nové budovy ve škole, tak jsem tam pomáhala a chystala nějaké úkoly pro děti v angličtině, což mě mooc bavilo, protože detičky jsou láska, žejo. Den jsem zakončila s kamarády na večeři, kde jsem se strašně moc přejedla a pak mi nebylo úplně nejlíp
.
V pátek 13.9. se nestala žádná katastrofa, nýbrž jsme se s Rotary klubem vydali na velice krásnou akci, která spočívala v tom, že jsme dětem z nedaleké základní školy přivezli jídlo – rýži, zeleninu a suroviny na vaření, ale také sladkosti, které jsme jim hned po obědě rozdali, přičemž jsme to vzali i s výukou angličtiny a každé z dětí se mi v angličtině v krátkosti představilo. No některé dětičky si to špatně vyložily a myslely si, že jsem nová učitelka, takže se se mnou loučily větou “goodbye new teacher” a když jsem se jim snažila vysvětlit, že nejsem nová učitelka, tak mi nerozuměly. Den jsem zakončila 6km během s prezidentem našeho Rotary klubu a s jeho manželkou.
Celé tohle psaní bych chtěla zakončit obrovským poděkováním mým nejúzasnějším rodičům, protože to jen díky nim můžu trávit svůj rok tady. Jsem neskutečně vděčná za tuhle možnost! Moc děkuju mami & tati, miluju vás. Tak já zase jdu užívat, vy běžte všichni taky, vždyť je tu na tom světě tak krásně 
Další články od Denisy
