Sportovní kemp v Rakousku a můj první oběd v Michelinské restauraci

Program prvního dne byl poměrně jednoduchý. Přijet do Linzu, hlavního města regionu Öberösterreich, přesunout se hromadně do městečka Grieskirchen a jeho okolí, ubytovat se u svých hostitelských rodin a večer se sejít na místním fotbalovém zápase. Vše proběhlo hladce a po příjemném večerním setkání, kde jsme bohužel ještě nebyli všichni, mě s mým italským spolubydlícím Tommazem čekala první noc. Ráno nás lehce vzbudili místní kohouti, ale nebylo to nic hrozného. A hlavně, byli jsme varováni dopředu, takže nemůžeme nic říct. 🙂 René a Martina Schielin – naši hostitelští rodiče nám přichystali typickou rakouskou snídani, které se nijak výrazně nelišila od té české. A pak? Fotbalový trénink s celou skupinou pod vedením Mathiase Mosera a jeho fotbalových spoluhráčů. Čistě upřímně, prvních pár hodin bylo divných, protože jsme se neznali, ale v průběhu oběda, a i následného odpoledního bloku, jsme se dali do řeči a začali se více poznávat. Celý den jsme zakončili skupinovým koupáním na místním koupališti. Večer zpátky do rodin. Ta naše nás s Tommazem vzala do tzv. Jausenstation, což je typická rakouská letní restaurace, kde se z pravidla podávají studené pokrmy např. různě obložené chleby se sýry, masem a ostatními místními surovinami. Nedělní dopoledne bylo ještě zasvěcené fotbalu – dali jsme si ťukec proti sobě a otestovali natrénované schopnosti ze sobotního tréninku. Následovala grilovačka na fotbalovém hřišti společně s vedoucím kempu a jeho rodinou. Odpoledne se konal přesun na chatu do městečka Unterach am Attersee, kde jsme strávili dvě noci. Po příjezdu jsme se stihli ještě okoupat v Attersee, které mělo příjemných 18 stupňů, ne-li méně. Večer společná večeře v restauraci s výhledem na Attersee a pak hurá na kutě. Ráno nás totiž čekal trénink s profi hráčem beach volejbalu.

Celé pondělí bylo pod mrakem, ale to nás nezastavilo a i v mokřejších podmínkách jsme si s beach volejbalem poradili a hlavně se naučili spoustu užitečných základů a úderů. Odpoledne jsme šli znovu k jezeru a i přestože že pršelo, byli jsme se koupat. Završili jsme to společnou večeří a procházkou kolem chaty. Další den ráno, v úterý, jsme s dalšími členy místního Rotary klubu navštívili nedaleký Salzburg. Absolvovali jsme prohlídku Red Bull hangáru na letišti a prošli si historickou částiměsta. Pro mě to nebylo až tak zajímavé, jelikož už jsem v Salzburgu byl, ale bylo krásné vidět mé kamarády z celého světa, kteří tohle rakouské město viděli poprvé. Večer cesta domů zpět za hostitelskými rodinami. Středa se nesla v duchu další návštěvy města – tentokrát Linzu. Navštívili jsme místní katedrálu, která je velmi podobná té ve Vídni, prošli si tohle univerzitní město, zašli na asijskou kuchyni, kterou pochválili i naši kamarádi z Taiwanu. Poté sme zamířili do muzea elektrického umění, ve kterém jsme mohli vidět např. 8K videa a 3D projekce. Večer se konalo setkání místního Rotary klubu i s našimi hostitelskými rodinami Celé setkání bylo moc příjemné a zase nás více sblížilo. Čtvrteční ráno bylo zasvěcené typickému rakousko – německo – švýcarskému sportu (myslím) jménem Fistball. Je to takový mix volejbalu a nohejbalu, přičemž se hraje zápěstím a předloktím. Vzhledem k tomu, že nikdo z nás ten sport neznal, tak to bylo poměrně vtipné, ale na druhou stranu obohacující a dosti zajímavé. Obědová pauza byla taky speciální – šli jsme do jedné z nejlepších restaurací v Horním Rakousku, kde jsme si dali typický řízek a jako dezert tvarohový štrůdl. Vzhledem k tomu, že skoro nikdo z nás ještě předtím nejedl v Michelinské restauraci, tak jsme z toho měli druhé Vánoce. Jinak jsme strávili celý den hraním různých miniher a turnajů fistballu. Večer jsme zakončili prvně spolu v místním rooftop baru, a pak následně s našimi rodinami doma, nebo někde na večeři.

Pátek byl poslední společný den. Čekal nás tenis na místních kurtech pod vedením australského kouče, s českými kořeny, který pracuje v Rakousku. Dopoledne jsme pilovali techniku a po obědě, v místní restauraci na kurtech, jsme si šli sportovně zahrát proti sobě. Večer jsme strávili celý spolu. Prvně jsme si zašli na jídlo do místní bagetérie, kterou shodou okolností vlastní Češi, a následně jsme se přesunuli tam, kde to všechno začalo – na fotbalové hřiště. Tak jako pátek předtím, tak i dnes se tam hrálo a my se společně dívali a užívali si poslední společné chvilky. Pak už jen srdceryvné loučení a lehké vědomí toho, že se už možná v životě neuvidíme, ale to snad nebude náš případ. Dalo mi to spoustu kamarádů a věřím, že pokud někdy navštívím jejich zemi, tak se znovu potkáme. V sobotu nás čekalo rozloučení v rodinách a cesta zpět domů. Zpětná vazba: Celý kemp byl skvělý. Od propracovanosti programu, po kvalitní péči od hostitelských rodin, a hlavně organizaci vedoucích, kteří do toho dali své maximum. Čistě upřímně jsem nečekal, že si dokážeme s ostatními vybudovat tak solidní vztahy za týden a myslím, že jsme se neviděli naposled. I když bych organizátory rád nějak obohatil o negativní zpětnou vazbu, nemám jim opravdu co vytknout. Chtěl bych moc poděkovat všem, kteří do toho dali své úsilí, peníze, čas, ale i cokoliv jiného – stálo to opravdu za to a někteří z nás si z toho odnesli více než zážitky. Samozřejmě velké díky patří Rotary klubu Uherský Brod, který mi tuhle cestu umožnil. Bylo to skvělé. Jel bych hned znovu. Děkuji.

P.S.: Opravdu jsem se neviděli naposled. Hned první setkání proběhlo týden po kempu, a to ve Vídni, kde byl Albert (Taiwan), Hanna (Rakousko) já. A i když bylo kvůli časovému vytížení krátké, tak určitě nebylo poslední. Příště na Taiwanu?…

Max Jandora, 18 let, RC Uherský Brod, Rakousko