Když jsem odlétala do Brazílie asi nejvíce ze všeho jsem se obávala host rodin. Jestli si sedneme a jestli si s nimi budu mít co říct a hlavně jak (kvůli jazyku). Ale když se na to koukám zpětně tak jsem takové obavy mít nemusela. Měla jsem docela dobré všechny rodiny a když nastal nějaký menší problém vždy jsme to vykomunikovali.
Ráda bych vám přiblížila takový normální týden v mé druhé host rodině, kde jsem byla já, rodiče a tři psy. Byli jsem v poměrně bohaté rodině.
Každé ráno ve všední den jsem vstávala v šest hodin, nasnídala se s maminkou a krásným výhledem na jezero a maminka mě odvezla kolem sedmé do školy. Ve škole jsem byla každý den od sedmi do půl jedné. Pouze s jednou přestávkou na 20 minut kdy jsme mohli do místní jídelny na svačinu zdarma anebo hrát volejbal venku na hřišti. Systém v mojí škole byl takový, že my seděli celou dobu v jedné třídě a měnili se učitelé. Hodnocení bylo od jedničky do desítky s tím že jedna je nejhorší a deset nejlepší. Také vztah učitel a žák je mnohem více přátelský než v Čechách, ale díky tomu učitelé často ztrácejí autoritu. Po škole jsem buď šla pěšky domů asi 15 minut, když jsme obědvali doma anebo mě vyzvedli rodiče a jeli jsme společně na oběd k babičce s dědou. Tyhle obědy jsem měla nejradši, protože babička byla jedna z nejlepších kuchařek. skoro nikdy jsem neobědvala sama, protože v Brazílii je oběd hlavní jídlo dne a obchody zavírají, aby se všichni mohli sejít doma a společně se naobědvat. Po obědě jsem měla většinou volné odpoledne a i dům, protože rodiče pracovali asi do pěti odpoledne. Většinou jsem šla do fitka anebo podnikla něco s kamarády. Šli jsme do kavárny, pekli jsme, prozkoumávali město anebo třeba koukali na filmy. Když se maminka vrátila z práce tak jsem s ní chodila venčit psy a pořádně se s nimi pomazlit. To byla jedna z mých nejoblíbenějších částí dne. Dost často u nás byla jejich bývalá výměnná studentka Eliza, co tam bydlela přede mnou, protože jsme se dost sblížili a byli jsme v podstatě sousedi byla jako můj sourozenec. Občas jsme šly já, Eliza a maminka na kávu anebo na acai. Potom jsme se s maminkou domluvili, co si dáme k večeři a buď jsme spolu něco uvařili, dojídali jsme zbytky anebo tatínek něco objednal. Občas jsme měli arabský večer, někdy zase sushi večer, ale co se týče jídla tak si nemůžu stěžovat ani chviličku. Ve všední dny jsme po večeři každý pokračoval ve své rutině. Tatínek koukal na fotbal, maminka si šla čist a já se také odebrala do pokoje a do hodiny šla spát.
Co se týče víkendu tak jsme spali do deváté, nasnídali jsme se, poklidili a kolem dvanácté šli na rodinný oběd do restaurace s babičkami a dědou. odpoledne byl pokaždé jiný program. Někdy jsem chodila pomáhat mamince do květinářství, někdy jsme si šli projít město anebo zajeli na moc dobrou zmrzlinu. Zase jsme zašli na procházku se zvěří a na večer jsme spolu občas koukali na seriál nebo film.
Jednou jsme taky podnikli s maminkou a babičkami dámskou jízdu kdy jsme jednu sobotu odjeli do blízkého města zašli si na oběd, na trhy, do kavárny a moc jsem si to užila. Zařadila bych i moje brazilské babičky jako moje kamarádky z pobytu a moji druhou host maminku jako moji starší ségru. Už když jsem nastupovala do letadla směr Česko tak mi tahle rodina a tři pejsci chyběli, vždycky budou mít speciální místo v mém srdci. Ale jsem si jistá, že se zase uvidíme buď v Česku anebo v Brazílii. Jednou určitě jo. To by byl takový normální týden v Brazílii.
Daniela Marková, RC Hradec Králové → Brazílie 4670, Outbound 2024-25
Rugby, rodeo a dlouhý víkend ve Viktorii
A ještě jedna důležitá věc: okolí chaty bylo úplně skvělé na pozorování ptáků. Jen z...
