Začátek cesty
V neděli 21. srpna jsem se sbalil, rozloučil se svými kamarády a netrpělivě čekal na pondělí. V noci jsem toho moc nenaspal. Furt jsem nad něčím přemýšlel: Budu mít dobrou rodinu ? Co když mi nebudou vyhovovat? Zvládnu školu? Nebude mi chybět rodina?,… Nakonec jsem usnul o půl noci, ale budíček už mi zvonil o půl druhé. Vyjeli jsme okolo druhé směrem Krakov. V autě jsem se lehce prospal, ale taky to nebylo nic světoborného. Ve 4 ráno jsme dorazily na letiště, kde jsem odevzdal kufr rozloučil se s rodiči a sestrou a vyrazil směrem ke Gatu. Koupil jsem si pití a najednou jsem se ocitl v letadle směrem Frankfurt. Letěl jsem se společností Lufthansa a let proběhl v pořádku. Po přistání mě čekalo něco, co jsem si nikdy nepředstavoval. Bludiště jménem Frankfurt airport. Všichni mi říkali, že to bude velké, ale takhle velké letiště jsem si fakt nepředstavoval. Trvalo mi asi hodinu, než jsem se dostal ke svému gatu a to jsem neměl ani kufr, vůbec si to neumím představit, jak dlouho by to s ním trvalo. Naštěstí jsem měl hodně času, takže jsem všechno zvládl v pohodě. Čekání na moje letadlo, jsem si zkrátil v obchodech, protože jsem si zapomněl můj polštářek, ale i v herní zóně, kde jsem si na chvílí zahrál na konzolích. V 11 hodin jsem nasedl do letadla směrem Seattle.
Problémy v Seattlu
Letadlo mělo už 20 minut zpoždění ve Frankfurtu. Což by mi nevadilo za normálních okolností, ale já měl na přestup jenom hodinu a půl. Po přistání mělo letadlo zpoždění 30 minut a já měl jenom hodinu, na projití celého letiště. Chtěl jsem vyběhnout z letadla jako první, málem se mi to povedlo, ale nikdo neotvíral dveře a já nechápal, co se děje. Po pěti minutách, které se mi zdály, jako věčnost, oznámili, že nepřijeli schody. Já to vůbec nechápal, jak pro takhle velké letadlo nemají schody. Po dalších 10 minutách konečně přijeli a já mohl opustit letadlo. Běžel jsem všema chodby, co se dalo, vyzvedl jsem si kufr a začal boarding mého letadla. Pokračoval jsem přes imigrační, kde všechno proběhlo v pořádku, dokonce si tam ze mě dělali srandu, že to nemám šanci stihnout. Horší bylo celní. kde mi prohledávali, moje dárky pro host rodiny. Všechny je rozbalili a zdálo se mi to nekonečné. Po úspěšné celní kontrole, jsem odevzdal kufr a běžel jsem na svůj gate. Prvně jsem doběhl na špatný, ale naštěstí jsem si to uvědomil včas. Na last call jsem doběhl do mého gatu. Let ze Seattlu do Portlandu trval jenom padesát minut.
Přistání v Portlandu
Po příletu na mě čekal můj Consulor a dvě holky, které jedou taky na výměnu. Šli jsme vyzvednout můj kufr a nasedli do auta směrem k vodopádům Multnomah Falls. Při té příležitosti jsme si dali oběd. Jelikož byla u nás doma půlnoc tak jsem si dal jenom salát. Prošli jsme se okolo vodopádu a nasedli jsme směrem Mosier. Trvalo to asi hodinu a přijeli jsme k mému novému domečku, kde nás přivítali můj host bratr Calvin a moje host sestra Bella. Můj host otec měl přijít až v 21 hodin, ale já při čekání usnul.
