Welcome weekend se konal v Mozetu. Už po cestě (asi hodinu od Virginalu) jsem se seznámila s další výměnnou studentkou z Tchaj-wanu, která bydlí jen přes ulici ode mě. Plot twist: je teď moje exchange bestie! 🫶
Po dvou hodinách povídání, vtipů, kulturních šoků a výměně připínáčků (na svoje sako jsem teď fakt hrdá, ale začíná být pěkně těžké 😅) jsme dostaly nejlepší welcome dezert ever – vafle. Prostě mňam! A musím říct, že ty belgické fakt chutnají asi tak o 250 % líp. Překvapení? Ani ne, jsme přece v Belgii. Druhý den nás čekala dávka přednášek, lekce francouzštiny, další socializace, ještě víc připínáčků a… ještě víc nových přátel. Z přednášek mě nejvíc dostala informace, že ve školách v Belgii jsou zakázané mobilní telefony – i o přestávkách! To je dost velký rozdíl oproti Česku.
Zajímavé bylo i povídání se dvěma studenty, kteří tu jsou už od února – sdíleli své zkušenosti. A taky mě moc bavilo jen tak si povídat s ostatními o jejich domovských zemích a kulturách. Rotary nás taky překvapil zmrzlinovým stánkem (jen pro nás!) a večer – obrovské donuty. Jo, tohle byl fakt víkend plný jídla. Večer jsme u táboráku soutěžili v týmech o pravou belgickou čokoládu. Otázky byly těžké – jen pravý Belgičan by to řekl z patra. Ale náš tým si nevedl vůbec špatně: 3. místo a čokoláda zasloužená! Pak jsme opékali marshmallows, zpívali, tančili a jen tak chillovali. Kamarád z Koreje mě naučil, jak říct korejsky „dobrou noc“ – hádám, že po tomhle roce budu fakt jazykový ninja. Spát jsme šli až hluboko po půlnoci, ale bylo to totally worth it. V neděli za námi přijeli hostitelští rodiče, takže jsem měla šanci potkat i své dvě budoucí rodiny. Těším se, až je poznám víc – i když rozloučit se s tou první bude těžké. Po dvou týdnech se tu fakt cítím jako 100 % člen rodiny.
V pondělí jsem si dala chill day (po tom víkendu fakt potřeba), ale hned v úterý už zase povinnosti: schůzka ve škole, na úřadě, vyřídit kartičku na bus…
První školní den = kulturní šok incoming
Ve středu to začalo naostro – první školní den! Tady v Belgii začíná školní rok poslední týden v srpnu, ale ne pro všechny ročníky zároveň. Ve středu byl ve škole jen šestý ročník (poslední rok na střední). Host brácha byl tak hodný, že mě s Evelyn zavezl autem – zbytek roku ale pěkně busem (no… tomu se ještě vrátíme 🙃).
- Šok č. 1: žádné skříňky, žádné přezůvky a bundu nosíš celý den s sebou. A jo, i v srpnu se hodí.
- Šok č. 2: rozvrh. Předměty jsou často po dvou hodinách, první přestávka až po třech hodinách, pak oběd a pak ještě výuka. Škola končí dvakrát týdně v 15 : 55 a dvakrát až v 16 : 45. Jen středy jsou chill – končíme ve 12 : 40.
- Šok č. 3: ranní nástupy. Všichni se seřadí do lajny podle ročníku a oboru. Já mám „science“, ale je tu třeba i typografie nebo technika.
- Šok č. 4: žádný Bakalář, EduPage nebo tak. Každý má dva obří sešity o velikosti střední encyklopedie, kam se zapisuje úplně všechno – hodiny, témata, omluvenky, pozdní příchody, odpadlé hodiny…
Ve třídě jsme tři výměnní studenti od Rotary, takže aspoň nejsem sama. A musím říct, že lidi tu jsou fakt otevření a přátelští – už mám dva belgické kámoše!
První den jsme začali zhurta: dvě hodiny francouzštiny (nerozuměla jsem ani slovo) a pak chemie číslo jedna. Mám tu totiž čtyři různé chemie – zatím jsem měla praktickou a organickou. V praktické budeme dělat vlastní roční projekt, který může vést až k čtyřtýdenní praxi v laboratoři na univerzitě nebo firmě. Zatím přemýšlím nad tématem, ale nápadů mám spoustu! Naštěstí ve čtvrtek nebyla škola a já mohla zpracovat všechny informace a zážitky z předchozího dne – byla jsem fakt mrtvá. 😅 Ráno jsme si s Titouanem i Sebem dali běh a večer mě čekala Welcome dinner s mým hostitelským Rotary klubem v Braine-le-Comte.Večer byl dlouhý, ale moc příjemný. Potkala jsem spoustu úžasných lidí a klub nás přivítal s velkou vřelostí – fakt milé a motivující! Dokonce jsem se zvládla představit ve francouzštině (docela pokrok)! V pátek opět škola – chemie a francouzština (yes, again 😅). Tentokrát organická chemie. Chemie se sice nemění, ale zkus si říct „benzen nebo propan“ ve francouzštině – no, good luck. Naštěstí se to liší jen trošku, ale i tak to bude makačka všechno se naučit „odznova“.
A teď přijde ten plot twist s busem: kvůli přemístění zastávky z důvodu festivalu ve Virginalu jsme musely na zastávku o pár ulic dál, ale autobus NIKDE! Ostatní ze zastávky se prostě v klidu vydali zpět domů. Já s Evelyn jsme neměly ponětí, co dělat. Naštěstí Val měla home office, a tak nás mohla zavést do školy – takže žádný pozdní příchod! A po škole a rychlo-návštěvě obchodu (kde nás silně zachránil a také dost překvapil anglicky mluvící prodavač – fakt to tu není běžné) jsme s Evelyn šly na bus. Ale ouha – bus nikde. A navíc náš první belgický déšť… sranda to fakt není. Čekáme… a nic. My dvě? Totálně ztracené. Naštěstí nás Evelynina hostmamka zachránila. Prý je to tu normální – na busy se moc nedá spoléhat. Což je skvělé info, když je to náš jediný způsob dopravy do školy. 🙂
Zbytek pátku byl v pohodě. S host bráchou jsme se vydali na farmu pro čerstvé sýry a vejce – tady je to fakt velká věc a musím uznat, že čerstvý belgický sýr je úplně jiný level. K tomu cvičení a večer indická restaurace – moc se mi líbí, jak je tu každé jídlo rodinná věc! Pozitivní věc na belgickém počasí je, že tu často uvidíte arc-en-ciel 🌈. A taky miluji, jak mám Evelyn jen přes ulici, a tak můžem hangoutnout kdykoliv – no, v sobotu jsme toho hned využily a bylo to skvělé! Večer mě Seb vzal na festival v Soignies (to je taky moje budoucí město od dubna!). Festivaly jsou tu obrovskou a běžnou věcí – lidé v Belgii se opravdu rádi baví a na účasti to bylo vidět. Spousta usměvavých lidí, 3 stage, spousta stánků s jídlem a mnohem víc. Potkali jsme zde také přátele od Seba a jejich děti (většina z nich také byla v minulosti na výměně), no a French fries (belgické hranolky) byly samozřejmostí! Potkali jsme se zde také s kamarádem z Rotary dinneru ze čtvrtka a jen tak jsme se procházeli po městě a povídali si. Jeho čeká výměna příští rok, tak mi vyprávěl, jak to chodí v Rotary tady v Belgii a jaké země ho lákají (ČR na seznamu bohužel není 😔, ale to mu třeba ještě rozmluvím). Zbytek večera jsme poslouchali místní kapely a jen tak se poflakovali.
No… teď už jen workout (dneska se cvičilo podle mě, a tak Titouan musel přetrpět jednu pilates session – zvládl to docela dobře, teda většinu času…), odpočinek a nabrat síly na další týden, protože se cítím asi jako tady Bouly 🐈
Další články od Kateřiny
Mezi dvěma domovy
Den po Vánocích jsem víceméně strávila balením - 27. 12. byl totiž mým dnem změny...
✨Vánoce v Belgii✨
V pondělí, přijely Sophie a Laura ke mně domů a uspořádaly jsme takovou xmas-themed sleepover...
✨Paříž a vánoční trhy✨
Po dvou dnech ležení v posteli s absolutně žádnou silou jsem naprosto vážně oznámila mým...
✨Barcelonaaa – the best trip of my life✨ (part 4 = the end)
poktačování PART 3: Šla jsem společně s mojí partou – Sofie, Gany, Organ a Diego...
✨Barcelonaaa – the best trip of my life✨ (part 3)
Kde jsme to skončili? Myslím, že u lodi! Donc allons-y! Celí vyfoukaní z plavby jsme se...
✨Barcelonaaa – the best trip of my life✨ (part 2)
Ještě víc zážitků, ještě víc slunce! Druhý (nebo třetí, když počítáme i cestu) den našeho...
✨Barcelonaaa – the best trip of my life✨ (part 1)
Na podzimní prázdniny jsem se s Rotary vydala na týden do Španělska, týden na který...
✨Už dva měsíce na výměně✨
Po dvou měsících v Belgii stále nemůžu uvěřit, že tu opravdu jsem! Mám úžasnou host...
Další výlety a večeře s Rotary
Jsem strašně vděčná za lidi, které jsem tu poznala. Bála jsem se, že najít si...
