✨Paříž a vánoční trhy✨

Po dvou dnech ležení v posteli s absolutně žádnou silou jsem naprosto vážně oznámila mým host rodičům, že je mi jedno, jak blbě se cítím, ale zítřejší Paříž prostě nevynechám. A teď zpětně musím říct, že to bylo fakt worth it!! Jen nevím, proč na těch nejlepších výletech musím být vždycky nejvíc nemocná….

Vyráželi jsme opět v 6 ráno – takže vstávačka v 4:45… jupííí!

Do Paříže jsme dorazili okolo desáté hodiny. Vysadili nás u Louvru. I když jsem osobně byla v Paříži už dvakrát, stále je to ten stejný vibe – nebo spíš je to lepší a lepší! U Louvru jsme samozřejmě udělali milion foteček, videí a nějaké ty TikToky. V Paříži jsme celkem nestrávili moc času. Na oběd jsme si ulovili pastries a vyrazili k Vítěznému oblouku. Tam jsme jako překvápko vyjeli až nahoru a koukali se na Paříž shora. Bylo to kouzelné – ulice svítily vánočními světýlky a ve městě panovala uspěchaná, ale vánočně poklidná nálada. Opět jsme nahoře udělali stovky fotek a vyrazili kam jinam než k Eifellovce.

Občas už se z toho výměnného roku, z toho, že žiju v jiné zemi, stává takový „habit“. Už nic „neobvyklého“. A i když to stále není jednoduché, je to můj život. Chodím ven s přáteli, chodím do školy, mám koníčky a prostě jdu životem jako doma, protože tu už doma jsem. Ale pak se to občas zastaví. Jako třeba v takových momentech, kdy v noci kráčíme Paříží s těmi nejlepšími přáteli, co jsem kdy poznala. Lidmi, bez kterých už si snad ani nedokážu představit žít, které jsem potkala před třemi měsíci nebo třemi týdny zpět, kteří jsou tu moje RODINA a ti nejdůležitější v mém životě. Občas se jakoby zastaví čas a já si říkám – já to dokázala. Já žiju v zahraničí. Můj největší sen, který jsem kdy měla a který jsem vždy považovala za nemožný, SE SPLNIL.

Z Paříže jsme se vrátili asi ve dvě ráno a já naprosto unavená lehla do postele a spala jako mimino.

Na druhý den jsem na otočku vyrazila za přáteli na vánoční trhy do Ciney – byly to ty nejkrásnější trhy, co jsem kdy viděla! Byla jsem nemocná, unavená a ještě jsem chytla problémy s vlakem, ale i tak to byl jeden z nejlepších minitripů. Se Sophi, Nathali a Luisem jsme se jen tak procházeli po zdobené vesničce. Spousta stánků, spousta světýlek – tak, jak to máme rádi!

U každého stánku s ručně dělanými šperky nebo zdobenou keramikou či jinými předměty jsme se snažili zůstat silní a neutratit všechny naše pocket money – bohužel jsme jen broke exchange students, the truth hurts but it’s true… a taky musíme začít přemýšlet nad tím, že za pár měsíců musíme všechno opět narvat do kufru a nejlépe vše a vcelku převézt domů.

Přečtěte si víc na blogu Kateřiny