První týden na druhé straně Země

Začalo to cestou na mnichovské letiště s mamkou a taťkou a jedním kufrem (jsem se dokázala do jednoho sbalit, jsem dobrá). Po rychlém odbavení jsem se slzičkama v očích jsem se rozloučila s rodičema a začala jsem číst nápisy kam jít, protože se prý vždycky má číst zadání první. Na pasové kontrole to bylo vtipné , protoze se mě ptalina otázky typu: “Ví tvoji rodiče, že letíš do Austrálie?” /”Povolili ti to?” atd. atd… Ne, moje rodiče neví, že na rok jedu za klokanama. Každopádně jsem situaci zvládla obstojně a jako odměna na mě čekala véča na letišti, protože jsem měla hladík a rovnou jsem si koupila knížku, protože proč ne. Úspěšně jsem nastoupila do největšího letadla a vyrazila jsem do Dubaie. Tam jsem nemusela čekat dlouho, takže najít gate, dojít si na záchod a koupit si předraženou snídani. (můžete mi vysvětlit proč dělaj letiště tak matoucí?) Na kontrole mi sebrali vodu, i když byla z letiště a při čekání na boarding jsem se dala do řeči s Australankou, která se vracela z Evropy, takže mi to aspoň uteklo.

Ani jsem se nenadála a byla jsem na 14 hodin ve vzduchu. Celou cestu jsem projedla, prospala a prokoukala filmama. Pak mě čekalo vyzvednutí zavazadel a přesunutí se na domestic flights terminal. Hned jak jsem se tam dostala, šla jsem najít gate, jídlo a potom jsem skončila v obchůdku, kde jsem si koupila předraženej pin na sako. V ten moment jsem byla jakože: I fuckin made it. Já to fakt dala🥹 to byl takový dojemný momentik pro mě. No a potom poslední hodinka letadlem, který bych dala do historickýho filmu, go Quantas.