Už jsem stihla navštívit Brusel! Do hlavního města mě vzal kamarád, který je momentálně kandidát na výměnný pobyt v našem Rotary klubu v Braine-le-Comte. Do Bruselu to máme jen 20 minut vlakem. Navštívili jsme všechny hlavní turistické atrakce, trochu nakupovali, poseděli v kavárně a jen tak se poflakovali. Největší highlight? On je fotograf – takže mám z toho dne hromadu krásných fotek.
Welcome weekend se konal v Mozetu. Už po cestě (asi hodinu od Virginalu) jsem se seznámila s další výměnnou studentkou z Tchaj-wanu, která bydlí jen přes ulici ode mě. Plot twist: je teď moje exchange bestie! 🫶
Po dvou hodinách povídání, vtipů, kulturních šoků a výměně připínáčků (na svoje sako jsem teď fakt hrdá, ale začíná být pěkně těžké 😅) jsme dostaly nejlepší welcome dezert ever – vafle. Prostě mňam! A musím říct, že ty belgické fakt chutnají asi tak o 250 % líp. Překvapení? Ani ne, jsme přece v Belgii. Druhý den nás čekala dávka přednášek, lekce francouzštiny, další socializace, ještě víc připínáčků a… ještě víc nových přátel. Z přednášek mě nejvíc dostala informace, že ve školách v Belgii jsou zakázané mobilní telefony – i o přestávkách! To je dost velký rozdíl oproti Česku.
Cesta byla dlouhá, ale stála za to! Z Virginalu jsme vyrazili po 16. hodině na jih do Francie – konkrétně do Quiberonu v Bretani. Jeli jsme dodávkou, takže se přibližně 9,5hodinová jízda dala přežít. Posádku tvořila celá squad: já, Val, Seb a host brácha Titou. Na trase jsme zažili krásný moment – přejížděli jsme slavný normandský most při západu slunce. V autě to jelo v rytmu hudby, povídání a nekonečných Sebových vtípků. Nuda v téhle rodině fakt nehrozí – ale o tom ještě uslyšíte.
Budíček ve 4 ráno. Normálně bych za to vraždila, ale tentokrát mi to fakt nevadilo. Konečně přišel den D – odlet na výměnný pobyt. Východ slunce po cestě do Prahy mi k tomu navíc poslal poměrně filmovou kulisu – fakt, že jsem skoro usínala v autě, to jen mírně kazil.
Pak už jen „čau“ rodičům a babičce, objetí a šup za bezpečnostní kontrolu a pak už hurá na gate. Teda… málem…
Celé dva týdny byly plné smíchu a zážitků. Potkala jsem spoustu skvělých lidí, se kterými jsem si sedla lépe než ve své vlastní třídě, a to i přesto, že jsme byli z úplně jiných zemí s jinou kulturou.
