Když jsem se vrátila zpátky do Česka, byla jsem stále bombardována otázkami typu „Tak co, jak bylo v Německu?“. Jako kdybych tam byla na dva týdny. Odpověď „dobře“ je sice jednoduchá, ale nikdy ani zdaleka nepokryje všechny mé zážitky, pocity a vzpomínky.
Po tour po Evropě jsem se vrátila zpět do Essenu, byla jsem nachcípaná a smutná. Musela jsem vyměnit svou nejoblíbenější hostitelskou rodinu, se kterou jsem měla skvělý vztah. Probrečela jsem noc, ale moje smutnění bylo velmi rychle ukončeno – jela jsem hned na dovolenou do Španělska. Nová hostitelská rodina byla taky moc fajn a já si uvědomila, že teď začíná ta poslední etapa mého pobytu.
Španělsko pro mě byla dovolená jiného rázu; s rodiči také ráda jezdím, ale dovolená vypadá úplně jinak. Zatímco s rodiči máme program k prasknutí, měníme místo x-krát za týden a domů se vracíme, abychom si odpočinuli, tady to byl přesný opak – vlastně deset dnů nicnedělání, stále na stejném místě. V určitém ohledu je to super a v jiném zase ne; já mám ráda takový ten zdravý mix.
Na to, že už byl pomalu květen, moc teplo nebylo; kabát mi vydržel až do konce. Škola mě stále nijak netankovala, ale už mi jí zbývalo hrozně málo; měli jsme pořád volno. Dělala jsem si takové malé výletíky – třeba do Düsseldorfu, Aachenu nebo i po samotném Essenu. Začalo mi docházet, že odjezd nebude tak jednoduchý, jak jsem si myslela. Nejvíc mě o tom později přesvědčily moje narozeniny. Popřálo mi strašně moc lidí, i ti, u kterých bych to vůbec nečekala. Bylo mi věnováno tolik lásky a pozornosti, nikdy jsem se necítila více „doma“. Poté začaly věci „naposledy“. Naposledy jsem jela na víkend s ostatními inboundy – vyzkoušela jsem si vodní lyže, byl to asi ten nejlepší víkend ze všech :). Naposledy jsem měla Rotary sraz a naposledy jsem dokonce šla do školy. A nastal den, kdy si pro mě dojela moje máma. Zůstala se mnou v Essenu ještě tři dny. Bylo to skvělé, protože se poznala s mojí hostitelskou rodinou a věřte tomu nebo ne, někdy si píšou na WhatsAppu. Extra kufr, který přivezla, se mi obzvlášť hodil. Teprve když v mém pokoji nic nezbylo, jsem si uvědomila, že opravdu odjíždím – a doteď nad tím občas přemýšlím. Neplánovali jsme nic extra (vlastně vůbec nic), ale přesto to byl silný zážitek.
Teď, když jsem doma, slyšela jsem od spousty mých kamarádů, že jsem jiná. Sama si to neuvědomuju, ale jsem ráda. Ještě jsem si plně nesrovnala všechny ty věci, které jsem prožila. Na druhou stranu jsem ráda, že jsem doma – takový ten komfort mluvit česky mi opravdu chyběl.
Tak Tschüss, Essene!
Kristýna Smetková, RC Valtice Břeclav → Německo 1900, Outbound 2024-25
Prázdniny po belgicku (část první)
Hned první den prázdnin jsme měly velké plány! Tím „my“ myslím mě, Sophie a Edith...
