fbpx
Když jsem se po týdnu konečně dostala z karanténního hotelu, nevěděla jsem co očekávat. Vše kolem mě bylo nové a ohromující. Nikoho jsem neznala, neuměla jsem čínsky a jediná kamarádka, kterou jsem si v karanténě stihla udělat, naopak neuměla skoro nic anglicky, což poměrně ztěžovalo naši vzájemnou komunikaci.
 
V ten den jsem šla spát s pocitem, že vlastně nevím o Taiwanu vůbec nic. Další den mě čekal první školní den, a já nevěděla nic o mé škole, Taichungu, nebo například veřejné dopravě, kterou jsem se ráno měla sama dostavit do školy.
 
První školní den jsem se neskutečně bála. Nebyla jsem si jistá, jestli budu schopná si najít vůbec nějaké kamarády, nebo jestli učitelé budou chtít, abych se zapojovala do výuky, i přes mou neznalost jazyka.

 

Krásy Taiwanu

Krásy Taiwanu

Moje taiwanská škola

 
Všechno ale nakonec dopadlo dobře, ráno mě můj host bratr odvedl na autobusovou zastávku a vysvětlil, jak zastavit autobus. Ve škole jsem dostala svou vlastní školní uniformu a byla jsem seznámena se svou nastávající třídou. Velice rychle jsem zjistila, že většina z nich nebyla schopná v angličtině vydat ani hlásku, i přes to, že byli jazyková třída a angličtině se věnovali víc než ostatní. I přes jazykovou bariéru se mi ale snažili pomoct se vším co to šlo a já jim na oplátku pomáhala s úkoly z angličtiny.
 
Každé odpoledne jsem se účastnila výuky čínštiny spolu s ostatními výměnnými studenty ze stejné školy, což byla má oblíbená část dne. Jako parta jsme si neskutečně sedli a hodiny jsme si velice užívali.

Hodiny čínštiny s výměnnými studenty

 

Věc, o které jsem ale neslyšela nikoho mluvit je, že všechno tohle časem přejde a věci se budou měnit. Některé k lepšímu, některé k horšímu. K lepšímu se změnilo to, že jsem se docela rychle zorientovala v dopravě a snad nikdy krom prvního dne jsem se neztratila. K horšímu se změnily například vztahy ve třídě. Po pár týdnech takové to počáteční nadšení z výměnného studenta vyprchalo, a většina spolužáků se s námi přestala bavit.

I když by bylo skvělé, kdyby celá výměna byla jen růžová, i v zahraničí, je to stále jen život, který není jednobarevný a je plný změn. Důležité je nic nevzdávat a brát všechno co přijde jako výzvu. Snažit se, aby tato skvělá příležitost neprotekla člověku mezi prsty a po cestě si to i pořádně užít.

 

Nela Neugebauerová Rotary klub Třebíč → Distrikt 3462, Taiwan

 

 

Pin It on Pinterest

Share This

Sdílejte tento příspěvek se svými přáteli!