fbpx

Už když jsem poprvé zhlédla High School Musical, věděla jsem, že bych jednou chtěla studovat na střední v Severní Americe. Původně jsem sice měla na mysli USA, když mi ale Rotary oznámilo, že pojedu do Kanady, nadšená jsem nebyla o nic méně.

Můj školní rok začal v pátek schůzkou s guidance counselorem. Ms Taylor mi pomohla s výběrem předmětů. Školy v Ontariu totiž fungují tak, že si každý student, počínaje studenty v grade 10, vybírá 4 předměty na každý semestr. Tyto čtyři předměty pak má každý den v jistém pořadí, jež se každý týden mění. Této změně se říká weekly tumble. Pokud by například student měl angličtinu, francouzštinu, tělocvik a vaření, tyto předměty by byly očíslované od 1 do 4. Jeden týden by pak pořadí bylo 1234, druhý 4321, třetí 2143 atd.

Za zeptání nic nedáš

Již ten den jsem se zeptala, zda by bylo možné, že bych v Kanadě i oficiálně odmaturovala. Čekala jsem, že bude třeba přesvědčování, Ms Taylor mi ale řekla, že to nebude žádný problém. Musela jsem škole akorát dodat vysvědčení z Česka, splnit si volunteer hours a napsat si literacy test, který většina kanadských středoškoláků píše už v grade 10. Pak bylo už jen třeba nepropadnout.

Prom je jednoznačně největší událost celého roku. Většina lidí si šaty shání už čtyři měsíce dopředu

Pro maturující třídu bývá zvykem zorganizovat tzv. senior prank, který obvykle zahrnuje toaletní papír, konfety a hraniční ničení školního majetku

Senior prank poté, co byl trochu uklizen

Na první semestr jsem si vybrala Core French, English 4U (for University), Advanced functions (v podstatě normální matika) a construction technology. Posledního předmětu jsem se ale rychle vzdala, když mi bylo řečeno, že bych si každý den musela psát jakýsi deník. Můj vztah ke psaní deníků nejlépe demonstruje těch 20 s popsanou maximálně druhou stranou momentálně ležících doma na půdě. Člověk má vědět, které bitvy jsou předem prohrané.

Matika v angličtině

 Angličtina, francouzština a matematika mě ale bavily. Někdo si možná řekne: „Páni, matika v angličtině? To muselo být těžký.” Přiznávám, že to zní docela působivě a že se čas od času před některými neznalci i trochu chlubím. Je třeba si ale uvědomit, že většina výměnných studentů má v kanadském školství značnou výhodu. Spoustu věcí už dávno dělali. V matematice jsem se proto zas tolik nových věcí nenaučila. U spousty z nich jsem ale své vědomosti trochu prohloubila a různé části matika jsem si propojila.

 S čím jsem na druhou stranu měla drobné problémy, byla angličtina. Překvapivě však ne proto, že byla v angličtině. Tak jako jsou evropští středoškoláci lepší v memorování faktů a principů, tak jsou kanadští studenti lepší ve formulaci myšlenek, vyhledávání informací a psaní esejí. O tomto všem angličtina byla. Překvapilo mě, že se nejednalo o jakýsi ekvivalent češtiny u nás. Namísto učení se o kanadské literatuře se kladl větší důraz na celkovou schopnost komunikovat. V tomto předmětu jsem psala literární esej a annotated bibliography, výsledky svého výzkumu jsem pak prezentovala před zbytkem třídy. Debaty byly téměř na denním pořádku. Jako závěrečný projekt jsme měli za úkol nahrát krátký podcast na téma “This I believe”.

Rozdíly mezi naší a kanadskou školou

Co se mi nejvíce líbilo, a čím se zároveň kanadské školství výrazně liší od toho našeho, bylo, že velká část, téměř většina, výuky nezávisle na předmětu byla prováděna ve stylu skupinové práce. Ať už to byly projekty na několik dní či na pár minut, učitelé chtěli, ať si s nimi pomáháme. Jako někdo, kdo si rád dělá věci po svém, jsem se ze začátku necítila zcela komfortně. Jako výměnná studentka jsem ale musela spojení “komfortní zóna” kompletně vymazat ze svého slovníku (až na ten deník v CT samozřejmě) a po nějaké době se mi tento systém začal i docela líbit.

Druhý rozdíl, který v imaginárním zápase školních systémů vyhrává Kanadě bod, byl, jak přátelští všichni učitelé jsou. I ti, před kterými mě kamarádi varovali, se mi zdáli být milí. Snad ze všech mých učitelů jsem měla pocit, že je opravdu zajímá, jak se mám a zda nemám s výukou problémy. Tato přátelskost nicméně mohla vzít dva směry. V jednom případě jsem se občas na chodbě s jedním s mých učitelů zastavila a chvíli jsme si povídali. Na druhé straně spektra pak učitel dokázal po zvonění strávit, kdo ví jak dlouho, analýzou své minulosti a plánováním budoucnosti. V takových případech jsem rychle pochopila, proč každá hodina musí mít 75 minut.

Důležitý je závěr

Každý semestr končil závěrečnými zkouškami. Ty v kombinaci se závěrečnými projekty měly v každém předmětu váhu 30 % celkové známky. To v překladu znamená, že víceméně vůbec nezáleželo, jaké známky měl jednotlivec po čas celého semestru, protože tento 2,5hodinový test mohl všechno změnit. 

Zkouškový týden jsem ale nakonec, až na angličtinu, přežila bez většího stresu. Jakou známku jsem na tom testu v angličtině tenkrát dostala sice dodnes nevím, nicméně, vezmeme-li v úvahu, že jsem se v části, kde se psala esej, akorát omluvila, že už mi nezbyl čas, a šla jsem na postraumatickou kávu do Tim Hortons, si to docela dokážu představit.

Na druhý semestr jsem se těšila. Vybrala jsem si Philosophy, Media Arts a French Immersion. Místo čtvrtého předmětu jsem měla volnou hodinu, tzv. spare. V tomto semestru jsem taky se školou vyjela na spoustu výletu jako třeba do Royal Ontario Museum nebo Art Gallery of Ontario. Výhodou výměnného studenta je, že je na všechny školní exkurze automaticky zván, ačkoliv ty jsou většinou pouze pro studenty s určitým zaměřením.

Maskot

Po roce studia, dvou zkouškových týdnech a splnění volunteer hours jsem oficiálně ukončila střední vzdělání v Kanadě

Na památku

V červnu začaly pro mé spolužáky poslední závěrečné zkoušky na střední škole. Neboť jsem během školního roku splnila všechny na začátku zmíněné podmínky, mohla jsem se po jejich skončení i já těšit na obdržení oficiálního kanadského středoškolského diplomu. Zkoušky v podstatě proběhly úplně stejně jako v prvním pololetí. Akorát teda eseje na testu z filozofie se tentokrát obešly bez omluvy.

Graduation ceremony

29.6.2023 proběhla v Summit centru ta velká slavnost, kterou každý z nás alespoň jednou v nějakém Hollywoodském trháku viděl, také známá jako graduation ceremony. Její velká část byla, překvapivě, dost nudná.

Okolo dvanácté se celý ročník sešel na prázdném hokejovém stadionu (oh jak kanadské). Každý z nás dostal graduation gown a graduation cap (kterou jsme si mohli nechat!!), seřadili jsme se podle abecedy a za slavnostních tónů se v řadě přemístili do sálu druhého, kde na nás čekali pyšné rodiny a přátelé. Zaznělo úvodní slovo a “Oh Canada”, a pak se už přešlo k samotnému ceremoniálu.

Důvod, proč tato ceremonie ve filmech působí tak napínavě, čímž se brutálně liší od reality, je ten, že filmoví tvůrci chápou, že se nikdo nechce dvě hodiny koukat, jak parta dětí přechází přes podium (od toho máme divadla, že). Z dvou hodin tak často udělají 3 až 10 minut, pokud se čeká, až se nějaký třicetiletý středoškolák vrhne na jeviště, aby obřad překazil/doznal lásku osobě na jevišti.

 K mojí velké smůle a k smůle všech ostatních se nic tak napínavého nestalo a dvě hodiny zůstaly dvěma hodinami. To vyvolávání jmen se obecně dá, až do chvíle, kdy na vás samotné přijde řada, vydržet. Pak těch 30 sekund, kdy se můžete projít po jevišti a převzít si to, pro co jste celé čtyři (ehm jeden) rok(y) pracovali, je naprosto úžasných. Po tomto okamžiku ale přijde jakási hibernace, kdy si přejeme pouze, aby přišlo jaro (konec) a my mohli z nory (sálu) vylézt.

Po závěrečném slově, které pronesl valedictorian, ta chvíle nastala. Spolu s diplomem jsem obdržela i Proficiency award, která znamenala, že jsem měla druhý nejvyšší průměr v celém svém ročníku. Tuto část nezmiňuji, abych se chlubila, ale abych pouze poukázala, jak jednoduchá místní škola byla. O žádné ceně jsem předem nevěděla a tento školní rok tak pro mě byly takové prázdniny.

Pokud si tedy právě tento článek čtete a uvažujete, že byste chtěli studovat na střední v Kanadě (či USA), mějte, pokud/až se tam dostanete, na paměti dvě věci.  

Rady na závěr

Zaprvé, při výběru předmětu se nenechte ovládnout impostor syndromem. Vyberte si předměty, které vás zajímají a které byste si v Česku nevybrali. Pokud se bojíte, že s angličtinou jako druhým jazykem nebudete svým spolužákům stačit, když v předmětu nebudete znát alespoň základy, nebojte se. Já se taky vrhla do neznámých vod a vyšla z nich s novými vědomostmi a ke všemu ještě s druhým nejvyšším průměrem.  

Zadruhé, se vždy zeptejte, zda můžete odmaturovat (pokud jste teda v posledním ročníku). Možná vám hned řeknou ne, ale za optání nic nedáte. Z praktického hlediska vám sice tato maturita může být k ničemu, pokud byste se však nebáli českých úřadů, mohla by vám nostrifikace kanadského diplomu značně ulehčit maturitu českou. Ať už s tím kusem papíru uděláte cokoliv, vždy vám minimálně poslouží jako jakési uzavření celé výměny. Potvrzení, že jste něco dokázali. O moc těžší, než normální školní rok to není a, co si budeme, středoškolský diplom z jiné země je vždy velký flex. I přesto že to je tak trochu maturita na počkání.

Další články o dlouhodobých výměnách

 

Pin It on Pinterest

Share This

Sdílejte tento příspěvek se svými přáteli!