fbpx

Tak první co mě zaskočilo je, že tu není ani takové horko ale spíš dusno. V posledních dnech trochu pršelo, což tu situaci sice zlepšilo, ale ne na dlouho. Druhé je, že Korejci od cizinců vůbec nic neočekávají. Takže když řeknete sebevíc lehkou větu, všichni jsou z vás nadšení, jakokdybyste vyhráli v loterii!

Další je jezení s hůlkama. My máme v České republice hůlky většinou jen ze dřeva, když si třeba zajdete na sushi. Tady mají hůlky ze stejného materiálu jako máme my vidličky a nože. Neříkám, že neumím jíst s hůlkama, ale někdy tady mám pocit, jakobych je držela poprvé. Jak je tu dusno, tak se člověku potí víc ruce a pak ještě uchopit např. slizké hřiby, je pro mě opravdu výzva! Taky, že když to zvládnu, jásám nejen já, ale všichni kolem mě.

Taky divné je, když se lidi za mnou otáčí, nebo i pozastaví, protože jsem „jiná“. První mi to bylo opravdu nepříjemné, ale už jsem si zvykla. Někdy to bývá i trochu vtipné. Hlavně když jsem teď začala nosit uniformu, tak na mě koukají, jakobych ji někde ukradla.

Busan je město, ve kterém lidé chodí ven spíše na večer, protože přes den dlouho pracují, nebo se dlouho učí. Proto místní kavárny nezavírají v šest nebo sedm hodin, ale až pozdě v noci. Tady to je notmální, že lidé na noc pijí kafe.

Zatím si to tady velmi užívám. Všichni jsou milí a snaží se mi pomoct.

Další články od Veroniky

Pin It on Pinterest

Share This

Sdílejte tento příspěvek se svými přáteli!