Začátky v jihokorejské škole

Jak už asi víte, v Koreji je škola trochu jiná. Já jsem také byla přesvědčená, že zhruba vím, co mě očekává. Mé představy jsem trochu podcenila…

Když jsem se poprvé šla podívat na mojí školu s host mamkou, šlo hlavně o to, abych věděla jak se ke škole dostat. Takže jsem školu viděla pouze z venku a také jsem nepotkala žádné studenty, jelikož zrovna měly hodinu. Je to škola jen pro holky. Oproti mé škole v Praze je opravdu veliká, ale moje mamka mi tvrdila, že pro Koreu je poměrně malá.

Jakmile jsem další týden nastoupila do školy, očekával mě první pohovor s ředitelem, zastupitelkou ředitele, rotariánem, výchovnou poradkyní a s pár učiteli. Na školu se mnou chodí další výměnná studentka, Consuello, z Francie. Obě dvě jsme se představily v Korejštině a pak každé z nás přiřadili „buddy“. „Buddy“ je studentka ze školy, která ti má se vším pomáhat a ukázat. Obě dvě jsou z prvního ročníku, je jim 15-16 let. Proto jsme my (moje kamarádka, Consuello, a já) byly také zařazeny do 1. ročníku.

Možná se ptáte, proč nás nedali do třídy stejného věku. Má to celkem jednoduchý důvod. Studentky našeho věku jsou ve třetím ročníku, jinak řečeno v posledním ročníku. Proto, se musí hodně učit, aby dali závěrečnou zkoušku. Nebyla by velká šance se s nimi potkat mimo školu, protože se učí až pozdě do noci a i o víkendech. Přestože se první ročník taky hodně učí, pořád by se jednou za čas dal domluvit sraz. O jejich učení budu mluvit ještě později.

Teď chci vysvětlit, proč nám zrovna přiřadili tyto dvě studentky. Byly vybrány, protože umí nejlépe anglicky. Bylo mi řečeno, že mnoho holek nám chtělo pomáhat, proto škola zorganizovala speciální ústní zkoušky, aby zjistili, kdo umí nejlíp mluvit (anglicky). Ty zkoušky se konaly pouze pro první ročník, jak už jsem vysvětlila. Menší problém je, že v prvním ročníku je 8 tříd a v každé třídě kolem 25 žáků.

Poté co zkončil pohovor, si nás (Consuello a mě) vzali na starost třídní učitelka a „buddy“. Moji „buddy“ se jmenuje 현주 (hjonžů). Vřele mě uvítala řekla mi, že nyní mi chce představit moji budoucí třídu. Když jsem stála před ní, bylo všude ticho, ale jakmile jsem vešla, všechny holky začaly tleskat, vřískat, mávat, a řvát. Jakmile tento hluk uslyšely ostatní třídy, přiběhli a zhlukli se před třídou u dveří. Byla jsem ohromená a připadala jsem si jako nějaka hvězda z hollywoodu. Jakmile jsem se představila tak jsem znova ohluchla vlnou hluku.

První dva týdny se mnoho holek opravdu chovalo jako fanoušci. Až teď se to zklidnilo… po dvou týdnech. V mé škole se cítím opravdu dobře. Komunikace někdy bývá těžká, ale já mám jako výjimka povolený mobil, takže můžu požívat překladač.