Svoji výměnu jsem strávila v na Hilton Head Island, V Jižní Karolíně v USA. Kde jsem navštěvovala místní veřejnou střední školu. Nedílnou součástí amerického středoškolského života jsou kroužky. Moje škola nabízela okolo 20 sportů a 30 různých klubů. Tento článek bude věnován jednomu z mých 6 kroužků a to basketballu.
Už i před odjezdem na výměnu jsem věděla že chci dělat sport 1. nechtěla jsem zlenivět a za 2. nejčastější odpověď minulých výměnných studentů na to, jak si udělat kamarády byla „Dělej sport.“ A tak jsem dělala.
Proč znova basketball?
Protože byl to nejvíc americký dívčí sport, na který jsem si vzpomněla, je to týmový sport, hrála jsem ho jako malá, je to zimní sport, takže jsem měla čas se aklimatizovat na nové prostředí (alespoň jsem si to myslela) a náš školní tým nebyl dobrý.
Pro obyvatele Spojených Států je sport něco esenciálního. At’ už to jsou Major League jako NBA, NHL, MBL, universitní zápasy nebo středoškolské utkání, Američané tím žijí, především na jihu, kde jsem strávila svoji výměnu. Je to čas, kdy můžou projevit oddanost a podporu své universitě, střední škole, rodnému městu anebo týmu, který máte rádi, a já si toto příležitost nechtěla nechat ujít.
Stát se součástí tohoto týmu mi sebralo všechnu energii a volná odpoledne. Přestože basketball je zimní sport, první tréninky mi začaly hned dva týdny po začátku školy. Byly čtyřikrát týdně hned po výuce na hodinu a půl. V srpnu a září tréninky byly formou kondiční cvičení jako například vybíhání tribun, běhání míle a potom moje oblíbené shození do posilovny. V říjnu jsme se konečně mohly dotknou míče začít trénovat naše basketbalové schopnosti. Na Halloween přišly Tryouts. Tryouts jsou tři dny, kdy po škole chodíte do tělocvičny a předvádíte trenérům vaše basketbalové schopnosti. Na konce těch to tří dnů, vám řeknou, zdali jste udělali tým, a pokud ano, tak jaký, jestli Junior Vartsity, což je tým pro mladší a méně zkušené, nebo Varsity , což je hlavní tým . S radostí jsem zjistila, že jsem ve Varsity. V listopadu začala sezona a každé dopoledne jsem trávila s týmem na tréninku. Ze začátku náš tým všechno prohrával a nikdo nám nevěřil, že bychom mohly vyhrát Okres. Koncem ledna začaly okresní zápasy a my jsme je vyhrávaly a koncem února se z nás staly okresní šampionky. I poté, co basketball v únoru skončil, jsem stále chodila s týmem do posilovny.
I když jsem basketballu věnovala hodně času a energie, nic bych na tom nevyměnila. To že jsem neměla čas bylo jenom dobře, alespoň jsem moc nepřemýšlela nad domovem a tolik se mi nestýskalo. Spoluhráčky nebyly mými kamarádkami, byly mojí rodinou. Pokaždé když jsme jely na zápas, poznávala jsem jinou část místa, kde jsem strávila svoji výměnu. Dokonce na náš vánoční turnaj jsme jely 7 hodin klasický žlutým školním autobusem do Orlanda. Kde jsme nejen měly turnaj, ale šly jsme na NBA zápas a do Universal studio.
Být součástí týmu bylo jedna s nejlepších věcí, které se mi na výměně přihodily. Jako sportovkyně jsem poznala americkou školu lépe než jako obyčejný student. Je to krásný pocit, když běžíte na hřiště a fandí vám celá škola, když vyhrajete okresní přebor a jdete uličku slávy a celá škola vám tleská a když vás zmíní v školní zprávách. Tohle všech bylo úžasné ale moje nejlepší vzpomínky byly, když jsme byly s týmem ve skřínkách a připravovaly se na hru, naše pokřiky a všechny team boundig akce. Být lady Seahawk (jméno našeho týmu) byl můj nejsilnější zážitek z výměně , protože díky tomu jsem pochopila, co to znamená být americký středoškolák.
Prázná Vendula RC Praha → USA D 7770
