Spoustu lidí si myslí, že odjet na rok na výměnu je těžké. Ale co teprve návrat domů? Opustit nový život, rodinu, přátele, zázemí, kulturu, jazyk, školu a “druhý” domov.
Vše jednou končí
Nebudete mi věřit, ale návrat domů byl mnohokrát těžší. Výměna uteče rychleji, než si myslíte a vy se ani nestačíte otočit a už jedete domů. Z desíti měsíců se nakonec stane deset dní a začnete si uvědomovat, že to jednou musí přijít. Ano, po domově se mi sice stýskalo, ale věděla jsem, že se tam stejnak vrátím a vše zůstane stejné. Ale tenhle domov? Můj nový život, který mi nikdy nikdo nevezme, ale ani nevrátí? Sice je možné vycestovat a vrátit se na návštěvu, ale už to nebude takové, jaké to bylo – nikdy.
Spoustu lidí mi přirostlo k srdíčku a den co den mi bylo smutněji, protože jsem věděla, že se budeme muset rozloučit. Škola i Rotary klub mi přichystali rozlučku a když jsem viděla své učitele a spolužáky, rozbrečela jsem se, protože jsem si myslela, že je vidím naposledy.
Rozlučková fotka s učiteli
Secret Goodbye Party
Jenže tomu tak nebylo…jednoho dne mi rodiče oznámili, že jedeme na večeři do mé oblíbené restaurace. Směr cesty se mi ale nezdál vůbec povědomý. Zavezli mě dál od města na nějaké opuštěné místo, kde nikdo nebyl. Vystoupili jsme z auta a najednou to přišlo: “PŘEKVAPENÍ”, vykřikl dav lidí. Mezi nimi byla má nejlepší kamarádka Lara, která mi od samého začátku pomáhala a byla mi oporou, spolužáci, přátelé, rodina, učitelé, rotariáni a všichni další. Neměla jsem slov. Udělalo mi to takovou radost, až mě to přivedlo k slzám.
Všude byly balonky, jídlo, pití a dekorace. Každý se semnou objal a předal mi dárek na památku. Ke konci večera jsem měla proslov, kde jsem všem poděkovala a slíbila jim, že se nevidíme naposledy a jen tak se mě nezbaví! Byl to úžasný večer, plný radosti, štěstí, vzpomínek a smutku.
Loučení s “druhým” domovem v Brazílii
Loučení s host maminkou na letišti
Brazílie si mě omotala okolo prstu a otevřela mi oči. Uvědomila jsem si, že v životě je důležité být skromný, ochotný a obětavý. Že stačí jen málo ke štěstí a měli bychom si vážit každého dne, protože všechno jednou končí.
Julie KOTALOVÁ Rotary klub Tábor -> D4490 Brazílie
