V pořadí už druhý celodistriktový meeting, Veletrh národů, na kterém jsme prezentovali naše země ve stáncích, se pořádal tuto sobotu (8.10.). Jak si ale asi dokážete představit, neobešlo se to bez menších komplikací a celotýdenních příprav. Ale nepředbíhejme a pojďme se prvně podívat na to, jak to všechno začalo.
Pro čistší přírodu!
Ještě předtím bych tady ale rád popsal události minulého víkendu. Na sobotu (30.9.) jsem totiž dostal nabídku k čištění a sbírání odpadků v Mangrovském lese (myslím že to je správný předklad do češtiny, ale nejsem si tím vůbec jistý, protože to je tak nečeská věc, že to asi ani nemá pořádný český překlad). No a to bych to nebyl já, kdybych takovou nabídku nepřijal, už jenom proto, protože jsem Mangrovský les chtěl vidět. A i když se ukázalo, že se mnou pojede jenom jeden další výměnný student – Gianna, i tak to stálo za to.
Vše co jsme posbírali
Vstával jsem docela brzo, protože autobus měl vyjíždět už v 7 hodin. No, ale to by to nebyla Brazílie, kdybychom nakonec nevyjeli až o 40 minut později. Následovala asi dvouhodinová jízda na jih od Recife do města Rio Formosco. Tam jsme po krátké svačině, delším kurzu a ještě delším focení skupinové fotky konečně šli čistit les. A že jsme toho nasbírali docela dost – dokonce jsme mělo to štěstí a ukázal se nám i malý červený krab!
Po Recife – část druhá
Neděle (1.10.) oproti tomu byla trochu více klidná. Odpoledne mě Jonatan vzal do centra Recife, tentokrát ale do trochu jiné části než minule. Opět jsme jeli veřejným autobusem. A i když mě to ještě pořád děsí, už jsem si zvykl na styl jízdy zdejších řidičů. Dorazili jsme tedy na místo a prošli jsme se po ulici, od které se pražská náplavka má co učit. Došli jsme až k festivalu kávy, kde bylo opravdu hodně lidí, takže jsem si bohužel žádné lattéčko vyzkoušet nemohl.
Skvělé waffle s ještě lepší kávou
Recife s Vikim na mole
Den jsme zakončili v obchodním centru, protože jsem si potřeboval koupit pár věcí. A když už jsme tam byli, tak toho Jonatan využil a ukázal mi jeho oblíbenou kavárnu, takže jsem si svoje lattéčko mohl užít alespoň tam. A vůbec mě nepřekvapuje, že je jeho oblíbená.
Přípravy na Veletrh národů
A konečně k hlavnímu tématu tohoto příspěvku. Dohodli jsme se, že Česko a Slovensko bude mít jeden stánek, hlavně protože nás je málo (pouze já, Ela a Giovanna – minulý rok strávila na Slovensku) a i protože jsme pod jedním distriktem. Já jsem si dal za úkol sestříhat video, které poběží v pozadí. A to jsem taky udělal, pracoval jsem na něm celý týden ve volném čase s celkovým časem trvání něco málo přes hodinu. Taky jsem dostal nápad navrhnout a vytisknout banner, abychom udělali nás stánek ještě více zajímavý.
A tak přišel den D
Den, kdy jsem vstával ve 4:40. Celou půlhodinu před tím, něž jsem si nastavil budík, a vzhledem k tomu jak dlouhý měl dnešní den být, tak jsem za to byl opravdu vděčný. Sbalil jsem všechno, co jsem potřeboval a protože jsem vstával tak brzo, tak jsem si vyfotil i východ slunce.
Východ slunce nad Atlantickým oceánem
Kolem šesté mě vyzvedla známá Lízy, která mě trochu přiblížila k místu konání. Do domu, kde byla přes noc ubytovaná Sarah z Německa (všichni studenti, kteří nebyli z Recife, byli v noci z pátku na sobotu ubytovaní v bytech Rotariánů). S tou jsme pak jeli autem až na místo konání. Po chvilce bloudění a snahy se najít tu správnou budovu univerzity jsme konečně dorazili na místo. A i když se řeklo v 7 a my jsme přijeli krátce po sedmé, byli jsme první.
Ostatní výměnní studenti začali přijíždět až o půl hodiny později. Rozvěsili jsme plakáty a rozestavili stoly pro stánky. A tady jsem narazil na první věc, se kterou jsem nepočítal. Akce se konala venku, a ne vevnitř. A ze začátku to taky vypadalo tak, že náš československý stánek bude mít k dispozici jenom dva stoly, i když původně měl mít čtyři (každá země měla mít dva stoly). To byl problém, protože jsme neměli šanci všechno nacpat na pouze dva stoly. Nakonec se nám podařilo vyjednat i třetí stůl. To, že možná nebudeme mít přístup k elektřině byl další šok. Znamenalo by to, že to video, které mě stálo krev a slzy, by bylo prakticky k zahození. Naštěstí i to se nakonec podařilo vyřešit a náš stánek ve výsledku vypadal tak jak vidíte na úvodním, trošku upraveném obrázku (původně totiž byla vlajka obráceně 
)
S ostatními hned po jejich příjezdu
Strom Paubrasilia ‒ v předkladu Brazilské dřevo.
S úplně všemi
Během celé události jsem dokonce rozdal i pár svých připínáčků, protože se ukázalo, že jsem jich vyrobil trochu víc, něž bylo třeba. A slovy trochu myslím to, že mi jich zbylo asi padesát.
Těsně před obědem byl čas na focení skupinových fotek. A v tom vedru v Rotary saku jsem měl pocit, že dostanu úpal, stejně jako se stalo na prvním celodistriktovém setkání (to je mimochodem jeden z důvodů, proč jsem o této události nenapsal článek). Po focení jsme všichni společně zasadili strom Paubrasilia ‒ v předkladu Brazilské dřevo.
A protože na veletrhu museli mít všichni Rotary trička, zjistil jsem, že dost lidí má i košile. A myslím si, že je docela škoda, že my, českoslovenští outboundi, jsme Rotary košile nedostali. Asi si o tom promluvím s panem Barákem…
Další články od Vikiho
Veletrh národů
V pořadí už druhý celodistriktní meeting, Veletrh národů, na kterém jsme prezentovali naše země ve...
Výlety výlety… a další výlety
Ne každý musí den být něčím zajímavý a jedinečný. To je docela důležitý fakt, který...
