Při pohledu na hodinky zjišťuji, že mám ještě půl roku výměny před sebou, a tak si skromně přeju, aby mi nový rok přinesl minimálně tak bohaté zážitky, jako ty za uplynulý měsíc.

Změna všeho

Na druhou polovinu letních prázdnin (10.12 – 9.1) jsem se odstěhoval do menšího městečka, vzdáleného necelých 300 km jižně od Fortalezy, na místo, kam byste se měli podle zákona trmácet 60kilometrovou rychlostí, do obce Solonópole. Zjevil jsem se tam poprvé, zároveň se mě už ale poněkolikáté ujala má druhá hostitelská rodina. Jako každý dosavadní přechod mezi host-rodinami (třeba jen víkendový) i tento přinášel smíšené pocity, kterých nás výměna učí zbavovat se. A neměnil jsem jen rodinu a název obce, ale také prostředí, které s sebou neslo jiná pravidla. Tady jsou ty nejviditelnější rozdíly mezi brazilským velkoměstem a Solocože.

Fortaleza

  • cca 3 mil obyvatel
  • průměrná teplota vzduchu: 30 °C
  • Máte velkou šanci, že chodit po většině ulic s mobilem v ruce nebude dobrý nápad.
  • Dostupná doprava: autobusová, vlaková, taxi, uber a jiné
  • Je štěstí, když ve městě potkáte svého známého.

Solonópole

  • 18 tis obyvatel
  • průměrná teplota vzduchu: 36 °C
  • Cítil jsem se naprosto bezpečně i v nočních hodinách.
  • Nedostupná doprava: autobusová, vlaková, taxi, uber a jiné
  • Každý se zná téměř s každým.

Hodně místních lidí nazývá Solonópole nudným místem a že se tu nedá nic moc dělat. I tak se mi ale plnil program takřka každý den a ještě, než přišel první letní déšť, začaly přípravy na Vánoce.

Vánoce

Týden před Štědrým dnem nám na náměstí začaly blikat koruny listnáčů, kmeny palem i okénko stánku se zmrzlinou. Samozřejmě se obstaral i vánoční strom postavený z kusů bílého plátna na železné konstrukci, podsvícené zeleným světlem. O vánoční atmosféru jsem měl tedy postaráno a v noci 23. prosince i o dárky pro své host-rodiče. Na štědrý večer jsme utvořili společnost naší babičce. Rozdali jsme si dárečky a o půlnoci jsme se pustili do večeře. Tradičně se pojídá krocan, v našem případě to byla moc dobrá husa s výbornou sýrovou hmotou a křupky na to. Co se týče tohoto svátku, je to až na jednu dodatečnou mši všechno.

Nový rok

Oslava Nového roku se přece jen více podobala té v Česku. Dvě hodiny před půlnocí se velká část obyvatelstva dostavila na náměstí, kde jsme společně odpočítávali poslední vteřiny roku 2017, zhlédli pořádný ohňostroj, a zbytek tmy jsme s přáteli odtancovali. Následně jsem prospal celé dopoledne tak, jak to mám rád.

Pro nás Čechy jsou hlavně Vánoce záležitostí plnou tradic a emocí, pro Brazilce je to mezník, který jim říká, že za chvíli přijde karneval.

A co jsem vlastně v tom zapadákově mimo svátky dělal?

Především jsem bohatě spal, což vyvolávalo opoziční postoj mé, jinak hodné, host-babičky. Plácal jsem po zadku naše krávy a pak jsem je řádně podojil. Našel jsem si pravidelný pohyb v podobě volejbalu a nepravidelný budíček na devátou hodinu v podobě hodiny hry na bicí. Také se mi podařilo hrát na kytaru s kapelou při mši svaté, a toto všechno přesto, že jsem ani jednu z těchto aktivit před tím neprovozoval. Ne poprvé pozoruju, jak mi výměna přináší stále něco nového, stačí mít náruč otevřenou.