Kdyby mi někdo před třemi lety řekl, že pojedu na výměnný rok do Ameriky, budu chodit na americkou high school, budu roztleskávačka a budu žít život jako lidi na internetu, které jsem sledovala a záviděla jim, tak bych mu v žádném případě nevěřila. Tento týden je to rok od toho, co jsem podala přihlášku na Rotary a modlila se, abych se dostala do mé vysněné země. Přihlášky, orientation meetingy, poznávání budoucích inboundů, rotexáků a inboundů v Česku a na Slovensku a HODNĚ papírů, které mě na cestě za mým snem provázely. Ano, bylo toho hodně, ale teď můžu říct, že to všechno za to stálo. Tímto chci poděkovat Rotary a zároveň popřát hodně štěstí (a trpělivosti) všem budoucím outboundům na cestě za jejich snem, ALE já mám svůj rok ještě pořád před sebou, tak se pojďme podívat, co jsem od posledního blogu dělala. Být roztleskávačka? Splněný sen! Když jsem se přihlašovala na výměnu do USA, věděla jsem, že chci být roztleskávačka na fotbalových hrách, což se mi díky mé úžasné host rodině a mé YEO povedlo. Co jsem ale nečekala je, že budu nejen roztleskávačkou na hrách amerického fotbalu, ale také na závodním týmu a budu mít tu možnost zkusit úplně nový sport, který jsem vždy chtěla! Díky cheeru jsem si našla neskutečně moc nových super lidí, bez kterých si neumím svoji výměnu představit. Football season už se pomalu, ale jistě blíží ke konci a my před sebou máme poslední hru na Halloween, což je naše homecoming game. Všechny hry jsme zatím vyhráli, a to i proti našim dvěma největším rivalům – Bluffton High a May River, školám z vedlejšího města. Tak nám přejte hodně štěstí na poslední HOMECOMING hře. Sideline cheer sice končí, ale závodní sezóna teprve začíná. Před týdnem, 15. 10., jsme měli první závody v Columbii, městě tři hodiny od nás. Hned po škole jsme nasedli do autobusu a vydali se na cestu. Vystupovali jsme v 19:30 a hned potom jsme jeli domů, ale hádejte co – VYHRÁLI JSME! I když jsme hned potom jeli domů, stejně jsme přijeli až po půlnoci a byli jsme všichni hrozně unavení. Nemohla bych být víc vděčná za holky, které jsem si díky tomuto sportu našla, a po škole se aspoň nenudím.
Big Seventeen!! Dne 9. října jsem tady v Americe oslavila svoje sedmnáctiny!! Bylo to zvláštní oslavovat to bez rodiny, ale za nic bych to nevyměnila. Od středy 8. 10. do neděle jsme měli podzimní prázdniny, takže jsme se hned ráno na moje narozeniny vydali do Savannah podívat se po šatech na homecoming a nakupovat, a hned co jsme se vrátili, jsme šli na večeři s host mamkou, tátou, Leem a mojí kámoškou. The Lumineers /27. září) – noc, na kterou nikdy nezapomenu. Jít na koncert v USA byla jedna z věcí na mém bucketlistu a to se mi splnilo. Ještě, než jsem do státu vůbec přijela, moje host mamka mi napsala a řekla, že nám koupila lístky na koncert, a od té doby to byla věc, na kterou jsem se těšila – a bylo proč! Ten den jsem ještě měla akci s Rotary, a tak jsem o zábavu měla na den postaráno. Ráno jsem byla dobrovolničit a okolo třetí hodiny odpoledne jsme vyrazili do Savannah, kde se konal koncert. Prošli jsme si město, šli se najíst, potkali kamarády a pak se vydali do arény. No nemám to tu nejlepší host rodinu? Odpovím na to za vás – ano, mám, a nemohla bych si přát lepší. Nechápu, že už to jsou skoro tři měsíce, co tu jsem, a trošku mě to děsí, jak rychle čas běží, ale užívám si každou sekundu tady a vím, že mám ještě spoustu velkých věcí před sebou. Opět děkuji všem, co to dočetli až sem, přetrpěli případně mé gramatické chyby a chaotické psaní a zase příště u dalšího postu.
Posílám pozdravy z Ameriky
Yours truly, Luci
Rugby, rodeo a dlouhý víkend ve Viktorii
A ještě jedna důležitá věc: okolí chaty bylo úplně skvělé na pozorování ptáků. Jen z...
