Svůj výměnný pobyt prožívám na Tchaj-wanu, konkrétně v Taitungu. Město štěstí necházející se v jihovýchodní části Tchaj-wanu z jedné strany lemují honosně vzhlížející hory a z druhé liduprázdné pláže a moře. Žije v něm okolo 120 000 obyvatel, takže ho zde považují za vesnici :).
V Taitungu se mísí mnoha domorodých skupin a místní lidé tu hojně na místo mandarínštiny užívají tchaj-wanštinu či jazyk jejich domorodé skupiny. Anglicky se tu většinou nedomluvíte. Město je chodcům nepříliš příznivé, takže se tu pohybuji především na kole, skůtru či autem. Pokud si vážíte svého života a někdy sem zavítáte, tak bych vám doporučila to samé.
Studuji tu National Taitung Senior Commercial Vocational School. Školu navštěvuje okolo tisíc studentů a pyšní se svým obrovským areálem. Nosí se tu uniformy, kterých je více druhů. “Oficiální uniforma” je pro všechny stejná, další se liší podle oboru, jejž studujete. Výuka každý den začíná v 8:10 a končí v 16:15. Máme tu velké množství volitelných předmětů, čtyři hodiny týdně samostudium, dvě hodiny týdně kaligrafie a čtyři hodiny čínštiny na místní univerzitě. Obědy si kupujeme ve školní jídelně a po jídle jdeme spát, jak ve školce. Také po sobě později odpoledne uklízíme školu, což je vcelku zábava. Šok pro mě byly záchody, protože jsem první den nevěděla, jak je použít, tak mi to musela spolužačka předvést.
Učitelé jsou tu moc hodní, snaží se učit interaktivně a tak, aby to žáky bavilo. Moji spolužáci jsou úžasní, každý den mi kupují tchaj-wanské nápoje či něco dobrého k snědku. Se vším se mi tu snaží pomáhat, chodím s nimi po škole jíst hot pot, na kafe atd. Jediný háček je v tom, že anglicky mluví jen jeden člověk z celé třídy, a já čínsky zatím zvládám jen základy. Studentský život tu mám neskutečně ráda a jsem vděčná za své skvělé spolužáky a učitele.
