Mých prvních několik týdnů v Mexiku
Nevím jestli jste někdy slyšeli něco o Mexiku, ale co asi nejvíce tady miluju, jsou ti lidé. Všichni jsou tady neskutečně příjemní, milý a nápomocní. Je to fakt úžasné!! …
Nevím jestli jste někdy slyšeli něco o Mexiku, ale co asi nejvíce tady miluju, jsou ti lidé. Všichni jsou tady neskutečně příjemní, milý a nápomocní. Je to fakt úžasné!! …
Už přes dva měsíce žiji v Morelii, Mexiko. Morelia je hlavním městem státu Michoacan žije zde okolo 900 tisíc obyvatel. V den, co jsem sem přiletěla, jsem věděla, že to tady budu milovat. A to nejen město, ale také lidi, jídlo a celkově každodenní atmosféru…
Když se řekne Mexiko, asi každý si představí stát ve střední Americe a jeho krásnou indiánskou kulturu a kouzelná místa. Nikdo už se ale nezamyslí nad způsobem života domorodců, kteří tam žijí. Především v čem je Mexiko jiné, co se týče každodenních zvyklostí…
Je pravda, že Mexičania sú na európske pomery chudobnejší, ale za to si vedia užívať život o dosť viac. Keď ich porovnám so Slovákmi, tak mi je až do plaču, že som zase oblkopená takýmito chladnými a negatívnymi osobami. Nevrátila by som sa do Mexika kvôli krajine alebo kultúre (tú máme krajšiu), ale kvôli ľuďom! Dokonca by som dokázala obetovať svoju krajinu a svoj materinský jazyk, ak by mi to zaručilo život v toľkom pozitivizme a šťastí, v akom ho vedú ľudia z latinskej Ameriky…
Byla jsem unavená stereotypním životem a toužila po dobrodružství. Chtěla jsem si rozšířit obzory, poznat nové lidi, jídla i celé kultury, užívat si života, učit se novým věcem a objevovat. Proto jsem se přihlásila do výměnného programu Rotary Youth Exchange se zájmem studovat rok v zahraničí.
Jinak dneska jsou to přesně dva týdny co mi tu zbývají. Cítím se hrozně divně, na jednu stranu se těším domů, ale nechce se mi opouštět ten život co mám tady, protože to tady miluju a jsem tu hrozně šťastná. Dneska tu taky mám maturitní ples s mojí třídou, tak si to moc užijeme. Taky musím nakoupit dárky a hlavně jídlo, který povezu zpátky domů a ještě další kufr, protože do jednoho už se mi všechno nevejde…