Po mé klasické ranní rutině, kdy stojím na autobusové zastávce a snažím se odchytit nějaký autobus, jsem dojela do Kaosiung, kde jsem se ve starbucksu shledala se Sárou a naší společnou depresi jsme si vyléčili horkou čokoládou. Maličko jsme si postěžovali na život a pak jsme se vydali vstříc tanečnímu parketu. Dneska učitelka měla asi náladu typu “já ty smrady zničím” takže jsme po hodině odpadli jak zralé švestky…
Snídaně byla taková lehká katastrofa, ale nic jiného než sníst tu rozvařenou rýži nám nezbývalo. Po snídani nás čekal paintball a já na tyhle věci fakt nejsem. Bylo to pouze na tři minuty, takže jsme doufala, že to nějak přežiju a taky přežila. Zbytek dopoledne se po těch třech minutách v poli nedělo nic. Stěžovat si ale nebudu, alespoň jsme si dobře zdřímli střídání u paintballu probíhalo až do 15:00 a potom jsme si šli zahrát nějaké další hry dolů do sklepa hlavní budovy, kde byli věci jako pingpong a bowling. Po večeři následovala věc kdy jsme pozorovali hvězdy. Bylo by to fajn, kdyby nám tam pořád něco čínsky nemleli a neukazovali laserem na nebe, kde lítali letadla…
Prázdniny jsou tady takže dnes ráno jsem se krásně vyspala a pak jediné co se ode mě dnes očekává je blog a čínština na univerzitě. Dopsala jsem tedy článek, dala jsem se dohromady a vyrazila, trochu bez očekávání velké zábavy, na čínštinu. Učitelka překvapila tím, že dnes místo karetních her donesla film. Ani to v nás, ale nevzbudilo nějaké vzrušení, protože nikdo neočekával, že taiwanský film by mohl být dobrý. Jakmile, ale film začal tak všichni změnili názor. Ze začátku to vypadalo na klasickou klišé slaďárnu, ale neskončilo se z toho vyklubal nádherný romantický film co nás málem rozplakal všechny včetně kluků…
Blížila se 17:00 mě se v hlavě pořád honilo kdy už půjdu smažit ty řízky, ale ten okamžik ne a ne přijít. Místo toho jsme si zaplavali ve venkovním bazénu. Po bazénu následovala večeře a po večeři přišel DJ a jako fakt dobře jsme si zatrsali. Následovala ta dojemná část u které jsme si rozdávali kartičky s přáním a vyměňovali si dárky. Všichni si trochu zavzpomínali na své rodiny doma, co asi tak dělají a jak se mají, když najednou Rotary oznámilo, že pro nás má ještě jedno překvapení a to dopis od našich rodičů. To se teprve ukázalo kdo je fakt statečný, ale upřímně myslím, že slzy neudržel nikdo. Musím také zmínit co tu atmosféru toho okamžiku podtrhlo asi nejvíce a to byl zpěv našeho talentovaného zpěváka Maxe, který se potom přiznal, že když nás viděl, slzy málem taky neudržel.
Cestou do parku se stala jedna moc příjemná věc. Dnes jsem si řekla, že všechny cizince budu oslovovat “Dobrý den” abych zjistila jestli nejsou náhodou z Česka. Nemusela jsem čekat dlouho a hned asi na po třetí se zazdařilo a já sice neobjevila Čechy, ale Slováky, což v mé situaci vyjde nastejno. Byla to taková prkotina, ale neuvěřitelně mi to zlepšilo den. Rozhovor to byl velmi krátký, ale výživný. Hned potom jsme nastoupili na metro o odjeli jsme do parku. Tam jsme si užili velmi příjemný podvečer. Popovídali jsme si právě o tom jak moc se naše osobnosti mění a že je to děsně fajn…
Taiwan není Čína. Taiwan má vlastní vládu, měnu i armádu. Ačkoliv je ostrov podobné velikosti jako Morava, tak ne něm žije 24 milionů lidí. Má nádhernou přírodu a dlouhou a bohatou kulturu a historii. Je to také jediná země na seznamu Rotary výměnného programu, kde se lze naučit čínsky. Čínština je sice poměrně složitá, ale zato se jedná o jednu z nejdůležitějších a dle mého názoru i nejhezčích jazyků.
