Jak zůstat během karantény při smyslech je náročný úkol. Ono né všichni máme stejné podmínky a omezení. Různé státy, různé omezení. Kalifornie má po New Yorku jedny z nejpřísnějších omezeních, řekl bych. Všechno je tu zavřené, včetně pláží, národních parků atd. V Česku už je spoustu podniků otevřených, a tak je co dělat.

Nicnedělání přivede člověka k šílenství.

Šílenství se dá definovat různými způsoby, někdo “lozí po zdech”, jiní to prožívají ve formě ztráty smyslu života. Já spadám do té druhé kategorie. Ráno jsem vstal v 8:30 a z postele jsem se nedostal dřív než v 10. Prostě stejně nemám kam jít, říkám si. Vstanu v 10, dám si snídani, jdu se osprchovat. Máme 11. Sednu si k televizi, pustím si Netflix, ale protože jsem tak těžce znuděný, dívám se do telefonu u toho. Produktivita nulová, přesouvám se od televize k lednici. Nejenže to není dobré pro moji váhu, ale ani mysl.

Rozhodl jsem se tedy projít. Hodinová chůze kolem parku, školky, školy, kostela. Takový velký okruh. Člověk by neřekl, jak hodinová fyzická aktivita může pomoci mozku. Každý den jsem ráno cvičil s vlastní váhou, alespoň 30 min a odpoledne hodinová chůze. Moje motivace šla rázem nahoru. Je prostě potřeba jít ven, dostat se z domu. Nabídl jsem pomoc ve svém klubu, tak jsem dělal na zahradě u prezidentky klubu. Na konci takového dne se člověk cítí mnohem lépe. Zvedněte se a běžte ven, běžte na procházku, na kole, prostě něco dělejte.

Další články od Matěje

Pin It on Pinterest

Share This

Sdílejte tento příspěvek se svými přáteli!