Celý rok jsem procházela meetingy a papírováním, abych nakonec skončila na Aljašce?  Bylo to to nejlepší, co se mi mohlo stát.

Jako preferenci číslo jedna jsem měla Spojené Státy, ale pořád nebylo jisté, kde nakonec skončím. Kamarádi se mě ptali, kam jedu a já nechtěla tu Ameriku zakřiknout a tak jsem říkala, že nevím a potom jsem dodala (jako šílený příklad), že jeden člověk jede letos na Aljašku. A za pár dní mi přišel mail, že to jsem já a to byl šok! Okolí si ze mě dělalo legraci, že se ve škole budu učit úhel, pod kterým se oštěpem loví ryby, do školy jezdit za psím spřežením a bydlet v igloo. Dokonce i vlastní mamka mi řekla, že si místo raket vezmu spíš lyže a když venku sněžilo, vtipkovala, ať si jdu ven trénovat terén na příští rok. Já to vzala jako ještě větší výzvu a lidem okolo jsem chtěla ukázat, jaká Aljaška doopravdy je, neváhala jsem a skočila do toho po hlavě!

Všichni mě přivítali s otevřenou náručí a co mi přišlo zvláštní a nečekané-všichni se tam pořád objímají, jsou aktivní a pozitivní.
Ano, v zimě je tam tma velkou část dne, ale je na tom potřeba najít to pozitivní jako například polární záři-to vidět stojí i za 5 let tmy.

V létě, jestli vůbec, tak se stmívá o půlnoci, ale to je zase najednou ten den tak dlouhý, že toho jste schopni stihnout jako nikdy. A dává vám to záminku nosit takovou tu super spací masku z amerických filmů. Host mamka mi jí dala, hned jak jsem dorazila na Aljašku a nechápala jsem, co s ní budu dělat, když je tam pořád tma, to jsem však v letních měsících poznala a za masku na spaní jsem byla vděčná jako za nic na světě.

Teplotně je tam trochu větší zima než u nás, ale žádné extrémy.  Je tam vcelku normální život, stejně jako tady v Česku. K tomu rybaření, závodům za psím spřežením a podobným aljašským věcem-všechno to tam je, ale je to další extra věc, kterou se můžete bavit a není to součást každodenního života (až na oblasti starodávných vesnic, kde bydlí jen původní obyvatelé). Všechny tyto aktivity a mnohem víc jsem si vyzkoušela a je to zážitek na celý život, který jen tak někdo nezažije stejně jako samotné bytí tam. No řekněte, komu se poštěstí jet na Aljašku a ještě k tomu tam být na rok?

Moje rodina přijela na konci výměny na Aljašku, já byla zrovna na West Coast Tour a moje úžasná host rodina se o ně postarala jako o vlastní, vyzvedla je na letišti, uvařila jim večeři a uložila do postele jako miminka a za to jsem jim neskutečně vděčná. Všichni jim moc pomáhali a i cizí lidi si s nimi chtěli povídat, což je překvapilo a mě přesvědčilo, že tam jsou lidé vlídní ke všem a ne jen ke mě jako výměnné studentce.

A když se mluví o rybách-lepší jsem v životě nejedla. A také, komu se poštěstí denně potkávat na ulici losa-to je teprve zážitek.

O Aljašce a jejich západech slunce, horách, lesích, zvířatech, ale i jídlu a zážitcích bych mohla psát do nekonečna a stejně by mi nedošla slova, ale to už nechám na vás-pokud budete vybráni pro výměnu v tak krásné a bláznivé oblasti, jako je Aljaška, čapněte příležitost za pačesy a jeďte to tam prozkoumat!