Kam jedu? Jak mě to napadlo? Zbláznila jsem se?

Vlastně ani nevím, jak mě to napadlo. Možná se pro mě prostě jen stal můj pobyt tady na světě moc stereotypní. Nevím. Každopádně jezdit každej týden na intr do Znojma a vždycky se těšit až bude konečně pátek a já pojedu zase domů do toho malého Podivína, kterej nikdo moc nezná, není žádný terno.

Vždycky, když mi přišel můj život nudný, tak jsem si říkala a představovala si, že až teda dodělám tu střední školu, tak se vydám objevovat ten krásnej, velkej svět. Že si teď teda začnu už doopravdy šetřit a po tý maturitě to rozjedu. Jenže. Mně se nechce čekat AŽ si dodělám střední. Nebaví mě čekat. Já chci hneed!

Už při nástupu na střední do Znojma jsem tušila, že existuje nějaká společnost – Rotary (https://rye2240.org), která by mě mohla dostat na rok bezpečně studovat někam mimo ČR. Postupně jsem se o tom dozvídala víc, až jsem se v listopadu 2018 objevila společně se svým taťuldou na neskutečně dlouhém (pardon, nechci ale kecat😅) setkání všech potencionálních zájemců o studium v zahraničí. Tak jsem tam seděla na židličce kdesi v Třebíči, poslouchala užitečné, malinko vyčerpávající informace od zástupců Rotary a před sebou měla jedno velký, teda spíš přímo obrovský rozhodnutí a v sobě touhu dělat něco se svým životem. Chytla jsem se toho a jedu touhu proměnit v realitu.

Málokdo tuší, jak ve mně pracoval tenhlecten můj šílený nápad. Jeden den jsem byla na milion procent odhodlaná to tady doma v Česku všechno s největším klidem nechat a letět. Druhý den jsem brečela a říkala si, jakej jsem to blázen a co proboha zase vymýšlím. (Pro všechny, co o ročním pobytu v zahraničí uvažujete, takhle je to taky v pohodě. Moc se o tom nemluví a většina ‘exchange studentů’ vám bude říkat, jak se těší nebo těšili, ale všichni určitě alespoň jednou pochybovali o tom, jestli se rozhodli správně a každej si doma určitě párkrát fňukal do polštáře. Jenom to prostě nepřiznají😁.) Vlastně ještě pořád mám obrovský strach, ale přesto jsem na sebe ohromně pyšná. Že jsem dokázala vylézt z tý svý veliký komfortní zóny a jedu na jeden školní rok do THAJSKA! Jedu studovat a poznávat – kulturu, lidi, Thajský život, jídlo (nějaký broučky třeba😋🙈🙈). Na celý školní rok. Do Thajska. Jakože fakt. Hehe.

Prostě jsem si tak hezky (rozhodně ne jednoduše, ale hezky, to zas jo) vylezla z té svojí bublinky plné jistoty, kterou jsem si už pár let budovala a jsem připravená na všechno, co se tam venku ve světě bude dít, jsem připravená být toho součástí. Učit se, radovat se, brečet, smát se, objevovat, dělat všechno, na co budu mít odvahu a hlavně si to jedu užít.

A možná, že jsem se zbláznila, ale jsem za to ráda, protože kdybych blázen nebyla, tak se nikdy nestane nic tak skvělého, jako to, že si na rok odletím do Thajska (jestli jsem se zbláznila, byla mimochodem velice častá otázka, když jsem někde oznámila, že jedu na rok pryč, proto na ni reaguju i tady😄🙏🏼). Tak.

PS: Nemám nejmenší tušení, jak to tam bez všech lidiček, co mě denně obklopují, zvládnu. Nevím, no. Jsem na sebe zvědavá. Seš taky? Tak to sleduj, brzo se totiž zase ozvu. Ale to už budu zdravit z Thajska.

Posílám spoustu lásky a přeju hromadu hezkých dnů ❤

Další články od Denisy