Ano, je to tak. I když se to zdá naprosto nereálné, jsem v Mexiku už 80 dní. Otázka zní – kam těch osmdesát dní zmizelo? Pořád mám pocit, jako bych teprve přiletěl, jako by si čas dělal co chce.

Pravdou zůstává, že jsem toho zažil hodně: důvod, proč jsem teď tak dlouho nic nenapsal, je ten, že jsem na to prostě neměl čas. Ano, já jsem neměl čas sednout si k počítači, za třicet minut napsat nějaký krátký příspěvek, potom jej případně přeložit… ne.
Takže za to se omlouvám, ale věřím, že mě pochopíte, když vám řeknu, že mimo školu jsem měl každý den v týdnu hodinu španělštiny, což bere jak neskutečné množství času, tak síly. Respektive správné by bylo použití minulého času – bralo. Proč? LEKCE ŠPANĚLŠTINY SKONČILY!!! Co to pro mě znamená? Znamená to to, že každý den je o víc jak dvě hodiny delší, s čímž souvisí i to, že nejsem tak unavený (což teď ovšem neplatí, za poslední čtyři dny jsou moje časy spánku 7:17, 5:33, 7:02 a 5:19; ale jo, celkem to zvládám, jak je ostatně vidět z toho, že jsem se zase dal do psaní). A co to znamená pro vás? Že blog zase ožije. Nebudu vám slibovat jeden příspěvek za týden – ne proto, že by nebylo o čem psát, ale proto, že pochybuju, že bych to stíhal. Můžu vám ale slíbit, že příspěvků teď nebude málo. A ještě jedna novinka, které jste si už možná všimli z nadpisu, budu psát i španělsky. Ze začátku španělsky psané články asi nebudou tak rozsáhlé, psané osobitě a bez chyb, ale nemůžeme chtít zázraky. Častěji než jedenkrát za měsíc.

Než se pustím do samotného příspěvku, napíšu vám sem seznam toho, co můžete v blízké době očekávat (přesněji: co doufám, že se mi povede napsat):

– Průvodce po Mazatlánu (už mi chybí jenom fotky, tento článek jsem splácával dohromady poslední měsíc, slovo po slově, větu po větě… ale dokázal jsem to).
– Článek, detailně popisující školu a srovnávající, jak je na tom v porovnání s českou.
– Článek zaměřený na španělštinu, zábavná slovní spojení, nejhorší části gramatiky atd.
– Výlet do Ciudad de México (ten má ale ještě skoro měsíc čas).
– A taky jedno překvapení (na kterém už se pracuje), které byste tu nejspíš nečekali. Nebo alespoň ti z vás, kteří mě neznají…
Jestli toho bude víc nebo míň, netuším. Všechno závisí jenom na tom, kolik budu mít času.

…dobrá, úvod bychom měli. Takže začínáme:

Poslední příspěvek jsem psal po třech týdnech v Mexiku. Teď se blížím třem měsícům. Hodně věcí se změnilo, ale hodně jich pořád zůstalo stejných nebo téměř stejných. Takže pro srovnání sem napíšu něco málo o tématech, o kterých jsem psal minule. A stejně jako minule začnu tím nejdůležitějším.

Jídlo
Chybí mi chleba. Je to sice jediná negativní věc, ale celkem otravná. Sice tu je spousta různých věcí, kterým se říká “pan” (chleba), ale s českým chlebem to nemá moc společného. Většinou je to toustový chleba, nebo něco na způsob sladkého pečiva. Ale s tím jsem počítal. Lepší, než kdyby tu nebylo maso – to bych asi moc dlouho nepřežil.

Chystám se udělat nějaké české jídlo, ale dál než k chystání se se asi hned tak nedostanu. Nebojte, hned jak vyrobím něco jedlého (něco, co bude jedlé víc než jednou), tak vás o tom budu informovat.

Jinak jsem tady nad míru spokojený. Když člověk moc nepřemýšlí o tom, co vlastně jí, není tu nic špatného. Ještě jsem nepotkal nic, co by utíkalo z talíře, ani nic, co by bylo odporné.

A co je pro všechny okolo mě největší překvapení, nepřibírám. Přesněji – po příletu jsem něco přes kilo zhubnul, pak jsem se zase vrátil na původní váhu. Ne že bych to nepředpokládal, já asi nemůžu přibrat, ale i tak je to divné vzhledem k tomu, kolik toho jím.

Další články od Martina

Pin It on Pinterest

Share This

Sdílejte tento příspěvek se svými přáteli!