Tři týdny. Přesně tak dlouho už jsem v Mazatlánu. A můj názor na město je pořád stejný, jako když jsem přijel – je úžasné. Co konkrétně? Vlastně všechno.

Jídlo
Začnu tím nejdůležitějším, místním jídlem. Je to na dlouhé povídání, protože tady se jí pořád, všechno a na spoustu způsobů.
Podle hesla „ochutnej to, co je nejdivnější“ vím, že krevety jsou výborné, krabí klepeta chutnají podobně jako ryba, chobotnice jsou bez chuti a chili papričky pálí jak potvora. Když už jsme u té pálivosti, skoro ke každému jídlu tu dostanete několik omáček. Jak poznáte, která vám nerozleptá zažívací ústrojí? Tak, že není zelená. Navzdory všem očekáváním, oranžové a hnědé směsi nejsou to nejnebezpečnější, co tu můžete potkat. Pravda, některé jsou pálivé, některé chutnají jako… těžko říct co, ale žádná z nich vás nezabije. Pokud není otrávená, nebo to není přebarvená zelená. 😉 Zelenou omáčku radši nezkoušejte. A když už opravdu musíte/chcete, tak minimální dávku a někde blízko mějte připravenou vodu (nejvíc se mi osvědčil Sprite nebo džus). A nenechte se přesvědčit tím, že místní to jedí! Taky byste asi nesnědli celou chili papričku najednou, tak jako oni. Jediná zelená omáčka, která nebývá pálivá, je guacamole z namixovaného avokáda (tu poznáte spolehlivě – není tekutá, je jednobarevná, vypadá jako plast a lezou na to mouchy), která ale zase nemá žádnou pořádnou chuť. Na hašení plamenů se ovšem použít dá.

 

 

Další články od Martina

Pin It on Pinterest

Share This

Sdílejte tento příspěvek se svými přáteli!