Než začnu povídat o zážitcích z meetingu, ráda bych zmínila ještě pár zajímavostí a odlišností, které jsem zaznamenala v thajské škole:
⁃ nosí tady uniformy
⁃ jedna vyučovací hodina trvá 50 minut
⁃ nejsou tu přestávky (pouze obědová)
⁃ žáci mají s učiteli neskutečně přátelské vztahy, teda většinou, samozřejmě se najdou výjimky
⁃ učitelé jsou skoro všichni dost mladí (možná mi to jen příjde, protože třeba moje ‘host sestřenice’ má 32 let a vypadá max na 20, takže je to nejspíš podobné i s učiteli:-)
⁃ vyučující jazyků jsou rodilí mluvčí
⁃ mají tu spoustu zajímavých a užitečných předmětů
⁃ všichni jsou hrozně hluční 
⁃ každé ráno před začátkem vyučování je ceremonie, kde se zpívá hymna školy a vyvěšuje se thajská vlajka
⁃ studenti nesmí mít tetování, různe náramky a jiné ozdoby jsou také zakázány, holky musí mít sepnuté vlasy v culíku nebo ostřihané na takové kratší mikádo a nemohou nosit make-up
⁃ v areálů školy se všude potulují psi
⁃ škola má milion budov, které jsou naprosto nesmyslně očíslované, každá budova má tak 200 pater, které se větví do 600 chodeb… no prostě něco ideálního pro člověka, jako jsem já 
To by mohlo být vše, jinak je to v celku podobné, jako u nás
.
Denisa hvězdou?
Cítím se tu jako nějaká veřejně známa osobnost
… Ve škole za mnou chodí každý druhý člověk, jestli bych mu mohla dát svůj instagram a jestli se se mnou může vyfotit, všichni mi nosí sladkosti jako záminku toho, aby si se mnou mohli začít povídat
(už jsem tu přibrala tak milion kg, podle mě:-). Jednou po škole jsem si na lavičce pila kafe, čekala než pro mě přijede autobus a najednou za mnou doběhla tak 13 letá holčina, jestli se s ni vyfotím a hned za ní běžela další, další a další (bylo jich tak 7). Nebo jsem šla s host tátou do fitka, tam za mnou zas přišel manažer s tím, že když si mě vyfotí, jak cvičím, jestli to muže dat na stránky.. prostě cožee?
Stala se mi ještě jedna taková milá věc, moje host rodina má obchod se zemědělskými potřebami, který je součástí posledního patra jejich baráku. V tomto obchodě pracuje několik lidí a jeden z nich si se mnou chtěl pořád strašně povídat, ale neuměl anglicky a já ještě nerozumím a skoro nic neumím thajsky, takže nám vždycky musel někdo dělat tlumočníka. Jednoho rána jsem sešla dolů a on vyběhl a z dálky na mě křičel ‘good morning’ tak říkám host tátovi ‘no vidíš, že něco umí anglicky’ a host táta na mě: ‘neumí, on se kvůli tobě začal učit, aby si s tebou mohl povídat’ a já jsem zůstala stát s otevřenou pusou jakoze wow, to je taaak milé! Samozřejmě jsem pak řekla, ze on se anglicky učit nemusí, protože já se učím thajsky, takže doufám, že snad za chvíli budu aspoň trochu rozumět, ale udělal mi tím neskutečnou radost, o tom žádná. Jo a ještě o tenhle zážitek se musím podělit… Jsou tu všude opice, člověk by si řekl, že to je v pohodě, jenomže ony jsou děsný potvory! Stála jsem s kamarádkou pod stromem, povídaly jsme si a najednou ze stromu seskočila opice přímo na její ruce, ve kterých držela něco jako bubbletea, sebrala jí to a utíkala s tím pryč. My jsme samozřejmě úplně vyděšené začaly ječet a pak se smát, ale úplně sranda to není… Aspoň vím, že si musím dávat fakt pozor
.
Meeting
Jeej, to bylo krásný. Inboundi (děcka, které momentalne tráví svůj rok v zahraničí) ze všech koutů světa jsou naprosto báječní! Měli jsme se sejít v 10 ráno v hotelu, kde jsme byli ubytovaní, sešli jsme se tak kolem 12, protože koho vezla host rodina, tak přijel pozdě, kromě mě teda. Tady se prostě časy nedodržují, vždyť o nic nejde.
Až dorazili všichni, tak jsme se ubytovali, kolem 1 se naobědvali a pak pro nás rotariáni měli připravenou prezentaci týkající se pravidel, toho, co během svého vyměnného roku smíme a co ne. Po prezentaci jsme si zaplnili saka našimi odznáčky, vyfotili se a měli volno, které jsme strávili skoro všichni společně v bazéně, většina děcek si nevzala plavky, takže ostatní ubytovaní nás mohli vidět v oblečení, spodním prádle nebo třeba pyžamu:-). No nic, byla prostě sranda. Následovala večeře, kontrola dokumentů, zpatečních letenek apod. Pak jsme se vydali do posilovny, ale vzhledem k tomu, že jaksi nikdo nepočítal s tím, že v hotelu bude fitko, tak jsme si tam opět nakráčeli v zajímavých outfitech, které úplně nezapadaly do prostředí posilovny a taky jsme se jim tam postarali o zábavu diky našim boxerským zápasům v ringu, tancování na běžících pásech a tak celkově diky našemu ‘cvičení’. Večer jsme se ještě sešli ve společenské mistnosti a povídali si. Druhý den ráno jsme se po snídani usadili v konferenčce, kde jsme vyfásli Rotary trička, dohodli se na plánu dne a po obědě jsme vyrazili do chrámu. Po prohlídce chrámu si nás postupně vyzvedly host rodiny nebo někteří jeli na nádraží a vláčkem odjeli domů. Bylo to naprosto skvělé!
Jsem tu neskutečně šťastná
Můj život tady se ubírá stále tím krásným směrem, nic se nezměnilo, pořád jsem tu neskutečně šťastná a až na par maličkostí, jako mravenci v mojí školní tašce – nechala jsem si v ní asi 8 hodin krabičku od svačiny a milí mravenečci mi nalezli do tašky, vlezli taky pod ni, na postel no prostě všude, kam mohli a při pokusu o jejich zneškodnění mě ještě někteří pokousali, takže v 6 ráno místo toho abych se chystala do školy, jsem naháněla a vysávala mravence po pokoji – mi tu naprosto nic nevadí.
Doufám, že se máte taky krásně a že studenti uspěšně zahájili svůj školní rok!
Další články od Denisy
