Moje counsellorka, Kellie, společně s mým hostitelským klubem RC of Albury Hume několikrát za rok pořádá projekt Paying It Forward. Skupina lidí jede do různých míst v Austrálii, na Fidži, nebo někam úplně jinam a společně dělají dobrovolnickou práci v komunitách, kde jim chybí peníze. Já jsem měla možnost na jeden výlet jet a určitě to bude jeden z nejlepších a nejsilnějších zážitků za tento rok, né-li za celý život. Měla jsem možnost jet do Alice Springs, je to město ve státě Severní Teritorium v Austrálii a ráda bych se o celou zkušenost podělila.
Vyrazili jsme do Melbourne, kde jsme se v hotelu u letiště setkali s dalšími výměnými studenty, některé jsme již viděli na prvním orientation víkendu a někteří přiletěli z Queenslandu a Jižní Austrálie. Součástí skupiny bylo taky pár lidí z Rotexu, výměnní studenti, kteří vyjeli na výměnu z Austrálie před pár lety. Celkem nás bylo 18 a z toho deset výměnných studentů. Další den jsme letěli do Alice Springs a let trval přes tři hodiny, to je dost na to, že je to pořád jedna země a dokonce jsme zažili časový posun o hodinu a půl! V Alice Springs jsme se první den všichni seznámili a přespali v karavanovém kempu. Další den jsme vyrazili do místní školy Yipirinya, kam chodí Aboridžinské děti a učí se zde čtyři z několika desítek původních jazyků. Ve škole jsme se ubytovali a naše práce mohla začít! Bylo vedro, kolem 36 stupňů, ale nás to nezastavilo a pracovali jsme každý den na školní zahradě, celé dny tvrdé práce. Odváželi a přiváželi jsme spoustu hlíny, uklízeli, sekali trávu, čistili jsme troubu na pizzu, stavěli lavičky a spoustu dalšího. Dokonce jsme viděli i pár hodně jedovatých hadů a opravdu jsme se nezastavili.
Každý den jsme byli rozděleni do několika týmů, abychom jsme se mohli střídat a abychom nemuseli být na slunci celý den. Každý den jsme měli i týmy, které vařili, umývaly nádobí a nebo dělaly dezert. Večer jsme byli všichni spolu a hráli jsme hry, díky kterým jsme si vytvořili skvělá přátelství. Byli jsme všichni špinaví, od hlíny a do toho jsme se mazali opalovacím krémem každou hodinu, takže jsme na konci dne byli mastný a od bláta, ale byli jsme šťastní. Když jsme si hodně odpracovali, mohli jsme se podívát do některých tříd, kde se učí děti a to bylo silné. Jsou to jiné děti. Tato populace je nejstarší na světě a je mi líto, že o jejich fascinující, smutné a zajímavé historii vlastně nic nevíme. Měla jsem šanci se o jejich kultuře dozvědět víc a jsem za to hrozně ráda! Kdybyste viděli jejich výrazy, když jsme s nima vyrazili do parku a hráli hry, které nás naučili, nebo když nám vyprávěli příběhy a přitom si nás prohlíželi, chtěli byste tu zůstat navždy.
Roadtrip
Práci jsme úspěšně dokončili a na poslední tři dny jsme vyrazili na roadtrip. Ve středu nás v šest ráno vyzvedla malým autobusem naše průvodkyně a my jsme si museli zabalit jen to nejnutnější do našich batohů. Čekala nás čtyřhodinová cesta k Uluru. Cestou jsme si povídali, pouštěli písničky, zpívali a jen jsme si užívali každý moment. Šli jsme na procházku kolem Uluru. Kolem většiny se fotit nesmí, protože jsou to posvátná místa, to jsem vůbec nevěděla. Pak jsme ale zůstali na západ slunce, a fotky máme přesně takové jako z internetu. Večer jsme vyrazili do kempu, ugrilovali jsme si klokana, který mi teda nechutná, a šli jsme spát do “spacáku”, kterému se říká swag. Je to něco mezi stanem a spacákem pro jednoho, je v tom teplo a můžete pozorovat hvězdy. Bylo to nádherné! Vstávali jsme ve 3:45 aby jsme mohli vidět východ slunce u Uluru a dalšího posvátného místa Kata Tjuta. Tam jsme také udělali procházkový okruh a vyrazili jsme do další čtyři hodiny vzádelné destinace – Kings Canyon. Opět jsme se vyspali pod širým nebem a v noci jsme slyšeli, jak kolem nás pochodují psi Dingo. Ráno jsme vstávavali ve čtyři, abychom mohli na tříhodinovou procházku a nebylo ještě takové vedro. Kings Canyon byl ještě hezčí než Uluru a ty výhledy byly k nezaplacení. Poté už jsme vyrazili na cestu zpátky do Alice Springs, do karavanového kempu, kde jsme před deseti dny začali naše dobrodružství. Další den nás čekal let zpět do deštivého počasí v Melbourne, ale byli jsme opálení, unavení a plní zážitků a vzpomínek, na které nikdy nezapomeneme.
Nedokážu slovy vyjádřit, jak jsem za projekt Paying It Forward vděčná, spoustu jsem se toho naučila a nic podobného jsem předtím nezažila a možná už ani nezažiju. Pokud někdy budete tuto šanci mít, ani nad tím nepřemýšlejte a jděte do toho, poznala jsem novou kulturu, vytvořila si přátelství na celý život (snad :)) a hlavně jsem si užila každý moment a uvědomila jsem si, jak jsem vlastně šťastná, že tu můžu být a jak skvělý život mám. Děkuju!
