Lençóis

Druhá půlka začala zcela odlišně návštěvou vnitro zemního města, a můžu s upřímností říct, že už jsme v té době měli moře všichni plné zuby, a tak to byla vítaná změna. Je to takové menší městečko uprostřed džungle, kde není telefonní signál a často tam prší. Už při cestě na hotel jsme řádně zmokli, takže to byla první várka mokrého oblečení. Hotel působil velice příjemně a mezi jednotlivými domečky hojně rostly ovocné stromy různých druhů. Co bylo také velice zvláštní, byla zdejší Wi-Fi, která byla bezesporu nejlepší ze všech navštívených hotelů.

Další den ráno nás čekala kratší túra k přírodní skluzavce. Už když jsme vyšli z hotelu, tak byla velmi patrná změna oproti pobřeží, všude džungle, blátivé cesty a taky plno ještěrek hřejících se na ranním slunci. Asi tak po 45 minutách chůze jsme došli do cíle. Největším šokem byla teplota vody, která byla značně nižší než v moři. Nicméně jsme si skoro všichni několikrát sjeli onu přírodní skluzavku, která byla super, avšak cesta k ní byla po kluzkých kamenech tou pravou výzvou a spousta z nás to vzdalo ze strachu z pádu. Já jsem měl k tomu všemu ještě malý bonus v podobě sumečků a teter, které se nám proháněly pod nohama.

Odpoledne někteří z nás vyrazili k jeskyni, avšak kvůli brutálnímu dešti jsme skončili pouze koupáním v dalším vodopádu, a hlavně jsme měli další várku mokrého oblečení, kterému se nechtělo schnout kvůli obrovské vlhkosti. Další den měl být neskutečně nabitý, avšak opět kvůli nepřízni počasí nastal kratší program v podobě návštěvy nádherné jeskyně Lapa Doce, kde jsme posléze opět zmokli, další várka mokrého oblečení, a pak kraťoučký výstup na vyhlídku, která však byla v mlze. Nicméně myslím, že jsme si to skvěle užili a byl to příjemný odpočinek od moře. Jo a to oblečení se mi povedlo usušit až úplně na konci tripu.

Itacaré

Zpět na pláž, tak bych popsal dva dny v Itacaré, během kterých jsme navštívili tři různé pláže. Zdejší region je typický tzv. Atlantským lesem, který má zvláštní skladbu flóry i fauny. Ale asi nejdůležitější částí tady byla lekce surfování. Všichni jsme byli strašně natěšení, a když jsme stáli na pláži a pozorovali surfaře ve vlnách, tak nám to připadalo neskutečně lehké. Lehké to ještě stále bylo, když jsme si nacvičovali surfařskou pozici na pláži, avšak tím to tak končilo. Zbytek byl sice neuvěřitelná sranda, ale můj rekord byl 10 s na vlně, což moc uspokojivé nebylo. Zbytek dne jsme pak strávili na pláži, hraním her, body-surfováním a spaním. Celkově fakt super místo a zážitek.

Porto Seguro

Porto Seguro je významné především tím, že to bylo první město založené v Brazílii roku 1534. Nachází se zde nejstarší věznice a kostel, které kupodivu vypadají celkem k světu. Mimo jiné je zdejší oblast proslulá výrobou čokolády, která má opravdu něco do sebe. Dostali jsme zde také možnost ochutnat kakaové boby, které zaprvé nejsou vůbec malé, naopak váží i přes kilo a s čokoládou mají pramálo společného. Při důkladném rozžvýkání však odhalíte slabou chuť hořké čokolády. Jinak odtud nemám až tak pozitivní zážitek, jelikož jsem zvracel, a pak jsem prospal celý den. No a toto byla poslední zastávka před finále – Rio de Janeiro.

Rio de Janeiro

Rio v nás všech vyvolávalo smíšené pocity. Všichni jsme byli tak trochu smutní, jelikož to byl konec našeho výletu a ten opravdu nikdo z nás nechtěl ukončit, na druhou stranu to bylo tak trochu vzrušující být ve světoznámém Riu, a pak taky trochu zklamání, neboť až na pár velmi zajímavých míst to prostě bylo jenom další velké město a my všichni jsme měli neskutečně velká očekávání. Jak jistě tušíte, zavítali jsme na dvě zdejší největší atrakce a to sochu Ježíše, a pak na Sugar Loaf což je ten známý kopec, ze kterého je opravdu nejlepší výhled na Rio, určitě ho všichni znáte z filmu Rio. Ježíš byl nepochybně nezapomenutelný zážitek, ale čekal jsem, že bude větší a bylo tam hrozně moc lidí, ale rozhodně to stálo za to.

Dále jsme měli takovou malou city tour, kde největší atrakcí byl schody vytvořené umělcem Jorgem Selarónem. Tento umělec začal lepit kousky různých starých dlaždic na schody, nápad se začal líbit lidem, a tak mu začali posílat dlaždice z celého světa. Já jsem našel jenom slovenskou, ale prý tam je i česká. Dalším nepochybně známým místem je stadion Maracaná, svého času největší, ale troufnu si říct, nejznámější fotbalový stadion na světě. I přestože některé části města jsou škaredé a zanedbané, tak o stadionu se to říct nedá. Fotbal je totiž stále pro spoustu Brazilců náboženství, a tak stadion byl v perfektním stavu. A jako poslední bych zmínil AquaRio, což je největší akvárium v Jižní Americe, kam jsem dostal dovoleno jít po domluvě (usilovném přemlouvání) s naší koordinátorkou, ale nikdo z ostatních to neví. Akvárium bylo super a bylo to příjemné opět se pohybovat mezi tou masou vody. Jediné minus bylo to ohromné množství lidí, které tam bylo taky.

Další články od Jakuba

Pin It on Pinterest

Share This

Sdílejte tento příspěvek se svými přáteli!