Ještě před tím, než jsem se vůbec dozvěděla o možnosti vyjet do zahraničí s Rotary, byl pro mě svět tak malý. Jako všichni ostatní jsem chodila do školy, hodně se učila, měla nějaké koníčky a žila si sedmnáct let svůj normální život v malém Tišnově. Sice jsem měla svůj tajný sen jednoho dne studovat v zahraničí a mít se jako Vanessa Hudgens v americkém High School Musical, ale nikdy by mě nenapadlo, že bych byla schopná se na rok sbalit, opustit všechno “bezpečně známé” v Česku a mít tu kuráž Začít Od Začátku. Nový život, nový domov, nová rodina, přátelé, zkušenosti, zážitky, místa, jídlo, kultura, jazyk, názory, vzpomínky a prostě VŠECHNO…

Mít tuto zkušenost a zažít si to bych doporučila úplně VŠEM. Když se teď dívám zpětně na ten jeden kratičký rok, chtěla bych jet znova a od nuly! Pokusím se Vám alespoň trošku přiblížit, jak si myslím, že jsem se za tu dobu změnila a dospěla ♥.

Možná se ptáte… Proč bys chtěla někam jet na ten rok, když se do Mexika nebo USA můžeš podívat o prázdninách? Co se vlastně za ten rok naučíš? Ale ty nám budeš hrozně chybět! Co když se ti něco stane? Nestojí to hodně peněz? Proč bys měla jet, když se pořád chováš tak nezodpovědně?

 

Odpovím Vám na svém příkladu:

Do Ameriky jsem v srpnu 2017 přiletěla jako dítě. Byla jsem z Česka zvyklá na to, že mě rodiče většinou říkali, co mám dělat, a také jsem se podle nich rozhodovala a žila jak chtěli oni. Neříkám, že se mi tento způsob života nelíbil, protože to v podstatě bylo všechno, na co jsem tehdy byla zvyklá. Samozřejmě jsem nejvíce vděčná zrovna JIM, protože mi umožnili na výměnu jet! Bez nich by se nikdy nic takového nestalo. Naštěstí jsem díky odloučení poznala, že moje rodina bude při mě stát navždycky #nomatterwhat…

Když jste na výměně v cizí zemi, kde nikoho neznáte, nemáte jinou možnost než se osamostatnit. Rotary klub mi měsíčně dával kapesné, za které jsem si kupovala potřebné věci a také se snažila šetřit na výlety. Svá rozhodnutí a problémy jsem si dělala a řešila sama, což mi také dodalo větší odvahu a sebevědomí. Nejlepší na tom je, že se něco nového naučíte za super krátkou dobu tím, že si to sami “vyzkoušíte”, zakopnete, ale poučíte se z chyb. Já měla neskutečné štěstí, že se obě moje host rodiny staly tou nejdůležitější a největší oporou za ten rok. Nejenže jsem s nimi procestovala krásná a zajímavá místa v Kalifornii, ale také jsme si vytvořili silné pouto, které už nikdy nepůjde zlomit. Zodpověděli mi na každou zvídavou otázku; strávili jsme spolu všechny americké svátky; vedli dlouhé diskuze o životě, a stala jsem se jejich českou dcerou a sestrou.

Rok v Americe – zemi snů, pro mě ale nebyla dovolená. Jak to?

První dva měsíce jsem si myslela, že jsem opravdu na jiné planetě. Hollywood, pravé hamburgery, High School Musical v reálu, žluté autobusy, otevřenost a výstřednost Američanů, multikulturní prostředí, obrovské dálnice, rovnost všech lidí…. Jenže ty následující čtyři měsíce byly jako na horské dráze. Nebudu nikomu lhát, měla jsem chvíle, kdy jsem se cítila jako labilní člověk. Určité věci mě začaly štvát – fake lidé, jak se o Vás nezajímá, ignorace, americké “Moje země je nejlepší ve vesmíru”, snaha o “making BFF” v novém prostředí – zvykala jsem si na svůj nový americký život, který ale samozřejmě perfektní nebyl a ani nesplňoval moje až příliš vysoká očekávání. Jenže nikdo nemá perfektní život a ani v zahraničí si svůj nový vzrušující život žít nebudete. Když se ocitnete na pomyslném dně, TO je ta chvíle na změnu přístupu k dané situaci, nevzdávat se a pořádně se zaměstnat!

Jaký si to uděláš, takový to máš

Po nějakém čase jsem si uvědomila, že jsem nad vším až moc přemýšlela. Nemohu si přece naplánovat, že v Americe budu konečně chodit na velké párty, že všichni v Česku i v USA budou o mě hrozně starat a že to bude skoro jako ve filmu.

Na druhou stranu jsem nejvíc ráda za to, že jsem si těžké chvíle prožila. Protože pak přijdou jen ty lepší a lepší. Všechno záleží na Vás. Po Díkuvzdání jsem se rozhodla, že se za každou cenu dostanu do školního běžeckého týmu a že na konci školního roku odmaturuji s americkým High School diplomem. Oba cíle se mi splnily, protože jsem pro to hodně udělala a nepromrhávala čas. V týmu jsem si právě našla ty nejlepší přátele, kteří mě podporují dodnes. Změnila jsem také svůj přístup k lidem – nikdy nikoho neposuzuji podle mého mylného dojmu nebo očekávání. Také proto jsem si rychle našla skvělé přátele (bohužel až to druhé pololetí od ledna). Naučila jsem se všechna jména v týmu za neuvěřitelně krátkou dobu a s každým z nich jsem prohodila aspoň pár slov za den. Za krátkou dobu jsem se stala součástí mé nové běžecké rodiny a zpevnila si svaly po půl roce konzumování amerického junk foodu!

Opustit zónu komfortu

 

Vyšla jsem ze své komfortní zóny a byla to ta nejúžasnější, nejvíce obohacující a vzrušující věc, kterou jsem udělala. Tímhle článkem se nechci nikomu chlubit ani si něco dokazovat, ale jen Vám od srdce sdělit, jak moc se mi změnil život. Ze začátku jsem se musela nutit, abych byla pořád tak otevřená a pozitivní, protože jsem chtěla udělat dobrý dojem na ostatní. A tak to bylo vlastně i v Česku, kde jsem si vždycky připadala nedoceněná. Jenže po čase to přišlo nějak “samo”. Naučila jsem se milovat to, co mám – ne, to co nemám; milovat to, co jsem zažila; zamilovat si lidi, které bych nikdy dříve ani neoslovila – a to nejdůležitější – naučila jsem se milovat a “přijmout” sama sebe takovou, jaká jsem! Přestala jsem se ohlížet a říkat si “Co by na to říkali ostatní” nebo se stydět a bát se mluvit před lidmi. Zvýšilo se mi sebevědomí, sebeúcta a teď si říkám, že dokážu cokoliv. Nevím, jak to vlastně mám popsat. Zkráceně:

I stopped giving a “sheep” about anything or anyone. I don’t care ☺. I can do what I want to do. And I will do it. 

Začala jsem chodit do klubu veřejného vystupování s dospělými ve věku 20 až 60 let; přihlásila se a odprezentovala “graduation speech” (maturitní proslov) před asi 4 000 lidmi a díky ROTARY jsem měla mnoho příležitostí pomoct komunitě a lidem v nouzi. Například jsem pomáhala při stavbě domů pro chudé rodiny v Mexiku, účastnila se Rotary Youth Leadership campu a poznala přátele (na život a na smrt) z celého světa, se kterými jsem procestovala Ameriku!

 

Jít za svým snem

Nyní si půjdu za svými sny, protože jsem si sama sobě dokázala, že to je možné. Přežila, zažila a vrátila jsem se do Česka! Žádní rodiče by neměli mít sebemenší obavy o své dítě, které jede do zahraničí… Věřte mi! Po jeho návratu se ale nebude už chovat jako dítě… Bude stesk, homesickness, zmínka o “druhém domově”. Já to teď zažívám taky a myslím si, že na svou výměnu budu vzpomínat až do konce svého života. Přála jsem si, aby to nikdy neskončilo, jenže každý konec má nový začátek a já pevně věřím, že jsou před námi dveře otevřené dokořán.

Tak na co čekáš! Projdi těmi dveřmi!!!

Další články od Lindy

Letní tábory

Prázdniny v zahraničí

 

Chceš prožít část letních prázdnin v roce 2020 v zahraničí? V Holandsku, Německu, Finsku, Anglii, Turecku, USA, Kanadě, Brazílii, Indii nebo na Taiwanu? Nebo v nějaké jiné zemi? 

Můžeš si vybrat mezi čtrnáctidenním táborem, kde budeš společně s dalšími 15 - 20 studenty Tvého věku z různých zemí, s kterými se budeš domlouvat anglicky, nebo měsíc s konkrétním kamarádem/kamarádkou v jeho rodině, a další měsíc společně u vás doma.  Zaregistruj se do našeho seznamu předběžných zájemců! 

Pro úspěšnou registraci do našeho seznamu potvrď prosím Tvoji emailovou adresu kliknutím na odkaz v emailu, který jsme Ti poslali. Po ověření Ti pošleme další email s odkazem na podrobnější formulář s Tvými osobními údaji a dalšími informacemi, které jsou nezbytné pro Tvoje přiřazení k Rotary klubu nejbližšímu Tvému bydlišti a přípravě Tvého pobytu v zahraničí. Vzhledem k tomu, že naše emaily jsou posílané automaticky a ve větším množství, je možné, že některý z nich skončí ve Tvé spamové schránce. Nezapomeň si ji tedy zkontrolovat! Děkujeme!

Pin It on Pinterest

Share This

Sdílejte tento příspěvek se svými přáteli!