Už od malička jsem měl sen žít v Americe. V roce, kdy jsem na výměnu odjel (2017), jsem byl z života v Evropě znuděný až bych řekl otrávený. Věděl jsem, že už jsem od života chtěl víc a že jsem potřeboval změnu. Po tom co můj bratr odjel v roce 2015 na výměnu na Floridu, já už jsem se nemohl dočkat, až odcestuji poznávat svět. Také jsem si představoval Kalifornii (západ), Floridu, Oregon nebo jednoduše nějaké místo v USA, kde bych mohl žít ten svůj vytoužený americký sen.
Po údajně úspěšném složení všech zkoušek mi bylo oznámeno, že jedu na Aljašku. Život dává rány, to víme všichni… S některými se vypořádáme lépe s některými hůře. Ale některé nás srazí na kolena a pokud se nestane zázrak, na těch kolenech zůstaneme i napořád. A přesně to se stalo mně, když jsem si naivně myslel, že Aljaška je to poslední místo kam bych chtěl jet. Dovolte mi zde napsat, že za to jak jsem se choval a přijal toto rozhodnutí, se od prvního dne na Aljašce hluboce stydím.
Po pár dnech s pomocí mého otce a jiných lidí, mi došlo, že z toho roku na Aljašce vytěžím maximum, ať se stane cokoliv. A tak se taky stalo. Do Aljašky jsem se zamiloval až po uši. Nedotknutá příroda, velice hodní lidé, přírodní úkazy každý den, dobrodružství, zvířata a mnoho víc. Jednoduše Amerika akorát o trošku víc obohacená (ovšem, jak se to vezme).
Moje rodina na Aljašce je rodina stejně důležitá a mnou milována jako ta zde v České republice. Lidé tam mě naučili mnoho věcí, které bych se nikdy nenaučil jak v jiných státech USA, tak už vůbec ne v Evropě. Bylo to třeba nejen o horolezení, rybaření, lovení, čtyřkolkách, sněžných skútrech, přežití v drsných podmínkách atd, ale i třeba to, že rodina je na prvním místě a že pomodlit se před jídlem je standard.
Jelikož jsem hrál fotbal (ten americký) už tři roky předtím než jsem vyjel, hned první den na Aljašce jsem už běhal s mými spoluhráči na hřišti. Za to jsem získal obdiv nejen od Stana (mého aljaškého taťky), coachů, ale hlavně od mých budoucích spolužáků-spoluhráčů. A to mi zajistilo mnoho dobrých kamarádů, kterých nebylo málo. Fotbal byla jedna z mála neuvěřitelných zážitků, které mi Aljaška a její obyvatelé dovolili prožít. Ve škole na mě bylo pohlíženo přesně tak, jak jsem to chtěl – jako na úplně normálního, jako každého jiného amerického studenta v mé škole.
Když to shrnu… Jeden velice důležitý člověk z Rotary mi řekl, že Aljaška je výhrou v loterii. A já jsem se stal jejím výhercem a nyní můžu skutečně říct, že Aljaška opravdu výhrou je.
Díky moc!
Zimu jsem doslova miloval
Stan mě ve fotbale podporoval jen jak mohl
Poslední skutečný závod na zemi-Iditarod
Můj tým byl tři čtvrtiny roku nejlepším týmem ve státě
Mě si pak můj tým zvolil kapitánem
Tyto lidi mi chybí ze všech nejvíce…odjet z Aljašky bylo zatím to nejtěžší v mém životě
Graduation s mojí poslední rodinou, Lindou a Davem.
Další články od Johna
