fbpx

Jak už jsem napsal v minulém článku,rodina je neskutečně důležitá.Nejen v naší domovské zemi. To jsem se naučil když jsem se stěhoval od Stana a Loni (moji rodiče tady) ke Kimberli, k mé druhé host rodině. Ovšem na výměně je rodina jak důležitá tak i rozhodující. Na host rodině záleží úplně všechno. A pokud si se členy host rodiny nesednete, vaše výměna se zastaví…a nebo naopak?

Vánoce

Vánoce tady byly docela dlouhé,ale v tu dobu to ještě stálo za to. Na začátku jsem já a moje host sestra Katie byli doma, nic moc jsme nedělali-nic co by stálo za to psát. Pak 24.12 jsme jeli do Anchorage za rodiči Kimberli. Tam jsem se potkal s celou jejich rodinou a musím říct že každá rodina má jiné zvyky,ale tohle bylo pro mě skutečně nové.Další den jsem se probudil, a šel směrem k zálivu,kde jsem pozoroval východ slunce za špičkami hor.Bylo asi -21, takže krásná zima. Pak klasika US Vánoce.

Mezi Vánocemi a novým rokem jsme jeli do lyžařského střediska-Alyeska. Nebylo to špatné,ale heliskiing se tu na Aljašce vyplatí 100x víc.A právě kvůli tomu jsem zvolil snowboard po asi 3 letech co jsem na tom nestál.Nakonec dobrý a docela jsme si to užili.

Nový rok

Na nový rok jsme jeli dvě hodiny na sever,kde jsme se vpodstatě uprostřed lesa-Aljašky potkali s Chrisem-Syn Kimberli,který měl za truckem dva sněžné skútry.Já jsem tady vždycky chtěl jet na skútry,uprostřed ničeho…Takže jsme nasedli na skútry a jeli dál do lesa,kde jsme potkali Grega,u kterého jsme bydleli a taky trávili nový rok. Greg je neuvěřitelně otevřený a hodný člověk,takže jsme se hnedka začali bavit a stejně tak to bylo s Chrisem a další den s Nickem. Všichni čtyři jsme si rozumněli a bavili se úplně o všem.Každý den jsme stříleli z brokovnicí a pušek a taky pistole Magnum,což byl zážitek…hlavně bez sluchátek,jsem si myslel že jsem ohluchnul .Samozřejmě skútry všude okolo.Nový rok jsme strávili uprostřed ničeho na jezeře s dalšími asi 30 lidmi. Zase žádné Northern lights,tak snad někdy jindy no…Ovšem jsem opět mohl spatřit nejvyšší horu severní Ameriky-Denali (Mount McKinley) a to každé ráno když jsem šel na záchod. Jednou jsem také vzal dron a nafotil východ slunce.

Leden 2018

V průběhu ledna a nyní už i února se toho pro mě mnoho odehrálo. Předtím než napíšu odstavec o té největší změně, popíšu některé zážitky a denní zvyky. Největší fyzická změna,kterou vidím,když se podívám do zrcadla je na mém těle. V lednu a na začátku února jsem byl na dietě (žádné cukry a sacharidy)= -10kg. Bylo to hodně o tom co jsem měl v hlavě a tak to byla pro mě velká psychická a i fyzická očista. Nyní si vychutnám dobrý steak anebo cookies 100x víc a cítím se jednoduše líp. Co se týče posilovny, chodím každý den na tři a půl hodiny. Heavy weightlifting, abs, cardio, stretching. Ovšem nyní se už připravuji na další fotbalovou sezónu a trénuji svoje techniky,jak pro pozici quarterbacka, tak i Defensive enda. Strašně mi chybí fotbal…už se nemůžu dočkat až začne nová sezóna.Tohle bude můj čtvrtý rok a musím říct že jsem zatím nikdy nebyl tak připravený a odhodlaný všem ukázat co dokážu.

Jak už jsem napsal dříve,Kimberli má dva syny. Jeden z nich je Nick a ten mě vzal do Anchorage do „lyžařského střediska“ Hill top, abychom učili děti s mentálními poruchami lyžovat. Takže to bylo super,využít dlouholeté znalosti a zkušenosti a předat je těmto dětem. Taky mě Rotariáni vzali na několik hokejových zápasů,ať už tady ve Wasille nebo v Anchorage na College. Taky jsme šli 2x do divadla. Na začátku ledna se Odehrál Orientation Meeting, díky kterému jsem poznal Martina Bussera, který se zůčastnil 34x posledního skutečného závodu na Zemi- Iditarodu (největší závod psích spřežení na světě). Samozřejmě jsme se hodně bavili, nejen díky tomu,že se velice dobře zná se Stanem. Shodli jsme se na tom,že letošní závod bude hodně zajímavý,nejen kvůli počasí…

Je povinností každého výměnného studenta v distriktu 5010,vydělat neziskové organizaci ShelterBox (pomáhají lidem,které postihla přírodní katastrofa) 500 dolarů. Většinou studenti uvaří večeři a pozvou Rotariány,kteří za večeři zaplatí a tím podpoří jejich ShelterBox projekt. Tento nápad je Super a určitě to mám taky v plánu,ale existují i další kreativnější způsoby. Těch jsem se ujal já. Už jsem vydělal pro ShelterBox přes 800$(jen z mého klubu)ovšem to je asi tak všechno co o tom momentálně mohu napsat. Další charitativní akce je Polar Plunge-skákání do zamrznutého jezera…na to se moc netěším.

Díky mým známkám se stanu členem National Honor Society. Mimo to jsem se už stal členem Spanish Honor Society.

Jednoho dne o víkendu jsem se vydal do zátoky,kde jsem cítil jako kdybych kráčel měsíční krajině…nikdo nikde. Taky tu foukal neskutečný vítr,jehož rychlost přesahovala 60mi/hodinu. Zjistil jsem,že při těchto podmínkách se hrozně špatně dýchá.Vítr vám vžene do plic vzduch,který jste nevdechli a pak se automaticky nadechnete,ale nejde to,protože plíce jsou už plné. V takových podmínkách radši zůstat doma…nejde v tom ani pořádně chodit.

eden byl Náročný. Nebylo to jenom kvůli škole, kde začal nový semestr. Bylo to také kvůli tomu,že jsem měl pocit že moje výměna zamrzla na jednom bodě a Že se nemůžu hnout z místa a nemůžu ničeho dosáhnout. A tím myslím úplně všechno. Posilovnu, angličtinu ,kamarády,můj vztah s Loni a Stanem a celkově pozitivní náladu na mé výměně. Když se mě někdo zeptal jak se mám normálně bych mu odpověděl: I’m living my dream. Ale v poslední době jsem takovýmto způsobem odpovědět nemohl. Necítil jsem se tak. A proč vlastně?

Když to řeknu velice stručně, nesedl jsem si s mojí druhou host rodinou. Nebudu tu nijak popisovat situace, kterými jsem si musel projít, Ale výsledek toho všeho byl pro mě jasný. Musel jsem mluvit s mojí counselorkou a nechat jí vědět, že to prostě nefungovalo. Po dvou týdnech jsem se stěhoval do mé 3. host rodiny a musím říct že všechen ten stres je pryč a já se cítím mnohem líp. Moje výměna opět šťastně pokračuje ta sinusoida mého roku tady v USA opět míří vzhůru.

Všechen stres je pryč a já opět žiju svůj Americký sen,ale na druhou stranu se cítím poražený a jako kdybych se vzdal.

Je to tak…Je to týden co jsem se přestěhoval a docela často nad tím přemýšlím. Jak jste se asi mohli dočíst,moje první rodina byla neskutečná. To co jsem s Loni a Stanem zažil je neposatelné. Vybudovali jsme vztah, který jsem si nikdy ani nedokázal představit…O to těžší bylo to je opustit. Já jsem byl ale připravený na změnu a šanci poznat nové lidi. Ze začátku to fungovalo, ale potom to už bylo jen horší a horší. Ovšem měl jsem podporu ze všech stran,což mi neskutečně pomáhalo. Já jsem si vždycky materiálního života,který mi poskytoval můj otec,velice vážil.Byl jsem tak vychovávaný.Ti co mě znají blíž, ví že pro mě není nic zadarmo.A to je vpodstatě motto mého dětství i života.Nebojím se říct,že kdybych nemakal a nebyl takový jaký jsem vždycky byl ,nikdy bych tady v USA nežil.Ani bych na to nepomyslel. Nikdy bych si nežil takový život jaký žiji, bez toho aniž bych exceloval ve škole, ve sportu a ve všem co dělám. Během toho pobytu u Kimberli jsem si uvědomil,jak dobrý život jsem žil a jak chci a nechci žít v budoucnosti. Mohl jsem vidět,že vztahy s lidmi v mém okolí (i blízkém-rodina),které jsem vždy považoval za triviální a špatné, jsou naopak velice dobré a silné. Vážím si toho jaký jsem člověk a jak se chovám k ostatním. Začal jsem si všímat maličkostí, které lidé chtějí aby byly viděny. Vidím vlastnosti a zvyky,kteří si jiní,kteří jsou zvyklý na osvojený přístup k životu,nevšímají. Myslím,že i Stan a Loni na mně viděli změnu,když jsme se po dlouhé době potkali. Proč se ale cítím poražený a jako kdybych se vzdal…Změna rodiny je ta poslední možnost, kterou může výměnný student využít. Předtím než jsem semka přijel jsem se modlil abych dostal dobré rodiny. Protože jak už jsem řekl, na rodině Na výměně záleží všechno. Pokud To s tou rodinnou nějakým způsobem nefunguje, musí výměnný student jednat. První možnost, kterou jsem využil, je promluvit si s danou rodinou. Ovšem pokud ani to nefunguje, musí do tohoto procesu zasáhnout Rotary. Já jsem to chtěl vydržet co nejdéle A situaci vyřešit ovšem po pár týdnech jsem to musel vzdát. Řekl jsem si že vyřešit tento problém bude pro mě jedna z největších a zlomových zkušeností na mé výměně. Řekl jsem si,Že pokud Rotary diplomaticky dosvědčím Že se jedná o vážný problém, vezmu si z toho mnohem víc, než kdybych tam zůstal další dva měsíce. Když to shrnu, někteří výměnní studenti mají tři suprové host rodiny a jednoduše si užívají jejich nejlepší rok života. Potom tady jsou studenti , Kteří považují rozhodnutí jít na výměnu za osudné a chybné.Protože jejich výměna neprobíhala podle jejich představ a jednoduše si to neužili. Tito lidé si ovšem ke konci uvědomí, že právě oni si vezmou z jejich roku nejvíc. Já mám mezi těmito dvoumi příklady nevyrovnanou rovnováhu. Vzal jsem si z těch posledních šesti měsíců hodně,ale taky jsem si to hodně užíval a ještě si to taky pořádně užívat budu.

Díky moc za podporu! 😄❤

Další články od Johna

Pin It on Pinterest

Share This

Sdílejte tento příspěvek se svými přáteli!