A je to tu. Dneska som odletela na svoj ročný pobyt do krajiny tisícich jazier. Hneď od rána u nás vládol chaos, pretože sa so mnou ešte prišli rozlúčiť poslední kamaráti. Aj keď to bolo iba na dve hodiny, som naozaj veľmi šťastná, že si spravili čas a povedali sme si svoje ahoj osobne. Samozrejme sa to nezaobišlo bez sĺz.
Hneď ako som sa dozvedela kam idem, kontaktovala som svoju prvú host rodinu. Obaja na mňa pôsobia ako skvelí ľudia a veľmi mi pomáhajú so všetkým, čo sa týka môjho pobytu u nich doma. Kiuruvesi má aj ženský hokejový klub, v ktorom sa pre mňa našlo miesto. Taktiež ma kontaktovali moje tri budúce spolužiačky a spoluhráčky, ktoré mi s radosťou vysvetlili ako to funguje, či už v škole alebo v ich hokejovom prostredí.
Předtím než někam pojedete, si musíte uvědomit, že nesmíte věřit teoriím o tom, jací lidé v daném státu jsou. Protože to není zas tak pravda. Říkali, že Finové jsou klidní, tišší lidé, kteří mají rádi svůj prostor a řád. A hlavně že nejsou společenští. Avšak hned první den se mi tyhle teorie vyvrátily…
Začalo to skvělými meetingy s úžasnými lidmi, nepříjemným papírováním, hromadou hodin strávených přemýšlením, či do toho jít a další měsíce ve stresu jestli se dostanu do Skandinávie nebo ne. Po několika měsících všechno vyšlo a já odletěl vstříc nejlepšímu dobrodružství v mém životě…
