Viděla jsem se s dalšíma exchange studentama, co jsou teď v BC. Je nás tady 14 a máme naprosto nejlepší partičku. Jsou to takový zlatka. Znali jsme se míň než 48 hodin a už bylo šíleně těžký se rozloučit. Jsou to lidi, co se cítí stejně jako já, taky jim chybí něco z jejich země a domova. Mají stejný problémy a zároveň i stejný sny a ambice…
Momentálně ležím v posteli s nataženým kotníkem a klasickou zářijovou nemocí – kašlíček, rýmička.. však to znáte:D. Moje rodina není totiž úplně typickou kanadskou rodinou. Hodně cvičí, jedí spoustu zeleniny, i když javorák jsou si schopný dát i na míchaný vajíčka. Kvůli mojí lenivosti není uplně lehké udržet s nimi krok, ale snažím se, možná proto jsem skončila nachcípaná v posteli. Momentálně si tu furt zvykám, ale postupně si tu začínám víc a víc připadat jako doma…
Nejsou zvyklí mít tady moc velké obědy, hlavní jsou večeře. Na oběd se jí zbytek večeře z minulého dne a vaří se až večer. I přes víkend. Když je pěkně, často se griluje, ale pěkné počasí už asi skončilo. Po každém jídle jí dezert. Většinou je to koláč, nebo něco podobného, co upečou. Když doma nic takového není, jistí to zmrzlina. V mé rodině me překvapilo, že nekupují normální máslo, ale slané. To ale nebrání tomu, že i tak si ho namažou na chleba společně s marmeládou. Už jsem, myslím, psala, že mix slaného a sladkého je tady docela běžný…
Začal jsem hrát kanadský fotbal. Vlastně to byla první věc co jsem tady začal dělat. Chtěl jsem prostě začít nějaký nový sport, protože kanoistika tady v Drumhelleru bohužel není. Je to prakticky to samý, jako americký fotbal, s malýma úpravama. Zatím mě to dost baví. A je to super, protože ještě před začátkem školy jsem poznal nějaké lidi a všichni jsou hrozně přátelští…
Nenapadlo mě vzít s sebou Rotary vlajku mého klubu, ale nevadilo to, protože prezidentka klubu tam zrovna nebyla, a předání by mělo proběhnout, když u toho bude. Zrovna dneska měli hosta, studentka medicíny dělala prezentaci o hypertenzi. Některým věcem jsem dokonce rozuměla…
