V tomhle článku bych se chtěla věnovat běžnému životu tady. Chtěla bych sdílet některé mé postřehy, rozdíly.
Škola
Ve škole mám momentálně čtyři předměty – angličtinu, francouzštinu, dějěpis a hudebku. Vyučovací hodina trvá 75 minut, přestávky 5. Každý den máme dvě hodiny, pak jdeme na oběd. Někteří obědvají ve školní jídelně, někteří chodí domů. Já chodím domů. Po obědě se vracíme do školy na další dvě hodiny. Každý den jsem teda ve škole od devíti do půl čtvrté.
Tenhle školní systém má výhody i nevýhody. Když dostaneme úkoly, jsou hned na příští den. Když jsou denně čtyři předměty, přijdou mi dny mnohem kratší. Překvapivě se ty hodiny vlečou méně, než ty kratší, které máme v Česku. Zdá se mi, že kdybych neměla jazykovou bariéru, zdála by se mi tady škola jednodužší. Teda aspoň ty předměty, které mám teď. Po škole chodím domů vždycky s někým, kdo má se mnou společnou cestu. Takže cesta, která by trvala deset minut trvá aspoň půl hodiny. Většina mých kamarádu má skoro každý den po škole práci, takže spolu nemůžeme trávit odpoledne.
Jídlo
Překvapilo mě, že jídlo je tady hodně podobné tomu v Česku. Samozřejmě je tady taky ale javorový sirup a poutine. Nejsou zvyklí mít tady moc velké obědy, hlavní jsou večeře. Na oběd se jí zbytek večeře z minulého dne a vaří se až večer. I přes víkend. Když je pěkně, často se griluje, ale pěkné počasí už asi skončilo.
Po každém jídle jí dezert. Většinou je to koláč, nebo něco podobného, co upečou. Když doma nic takového není, jistí to zmrzlina. V mé rodině me překvapilo, že nekupují normální máslo, ale slané. To ale nebrání tomu, že i tak si ho namažou na chleba společně s marmeládou. Už jsem, myslím, psala, že mix slaného a sladkého je tady docela běžný.
Rotary
Zatím jsem byla na dvou schůzkách. Mají je ve čtvrtek v čase obědu. Když mám školu, tak musím odejít dříve, takže naposledy jsem tam byla asi jen na dvě minuty oficiálního meetingu. V Hearst je pravidlem, že se vystřídají čtyři hostitelské rodiny, ne tři. Pořád ale nevím jistě, jak to bude v mém případě. Doufám ale, že nakonec budu mít jen tři, nechci se pořád stěhovat a chci mít více času poznat se s host rodinou. Když jsem byla na prvním meetingu, hned po příletu, řekla jsem jim, že bych chtěla udělat prezentaci o sobě a o České republice a předat jim vlajku mého klubu. Čekám tedy, až se vrátí prezidentka, která tady má zatím jen zástupkyni.
Další články od Viktorie
Outbound 2018/19 Kanada
