Uprostřed ničeho

Už na prvním meetingu při prvním představení výměny s Rotary nám bylo řečeno, že pokud si vybereme státy jako USA nebo Kanadu, s velkou pravděpodobností budeme v malém městě „uprostřed obilí“. Při výběru Kanady jsem toto měla v mysli, ale netušila jsem, jak to bude vypadat v praxi.

Město

Celý rok jsem strávila v pětitisícovém městečku na severu Ontaria. Pro vaši představu, bylo to asi jedenáct hodin autem severně od Toronta. Hearst je uprostřed lesa a do nejbližšího města (50 000 obyvatel) je to tři a půl hodiny autem. Protože v Hearst jsou jen dva obchody s oblečením a malým výběrem, jezdí se do Timmins (nejbližší město) nakupovat. Překvapilo mě, že to nebýval výlet na celý den, ale třeba jen na odpoledne. Šest hodin na cestě za troškou nakupování. To si pak člověk rozmyslí, jestli mu nestačí to, co má. Přestože Ontario je anglicky mluvící provincie, Hearst je jedno z mála měst, kterému vládne francouzština. Až na několik výjimek je francouzština rodným jazykem místních obyvatelů. Nejela jsem do Kanady tedy za angličtinou, ale za francouzštinou, tak, jak jsem si přála.

Škola

Chodila jsem do největší školy ve městě. Byla to katolická střední škola, která měla asi tři sta studentů. Než jsem do Kanady odjela, bála jsem se, co to pro mě bude znamenat, chodit do katolické školy. Překvapilo mě, že škola je to jako každá jiná s žádným viditelným rozdílem. Předměty si v Ontariu volí každý podle sebe. Na jedno pololetí jsem měla čtyři předměty, kterých bylo denně 75 minut. Škola tedy začínala i končila ve stejný čas celý rok, a na to se jednoduše zvykalo. Školní den, přestože vyučovací hodiny byly delší, uběhl mnohem rychleji než v Česku. Celá výuka byla ve francouzštině a já jsem do ní byla plně zapojena už od začátku roku. Pomohlo mi, že jsem se francouzsky učila už předtím. Překvapilo mě, že jsem neměla výjimky, co se týče úkolů, projektů a psaných textů, protože na začátku roku jsem s tím opravdu hodně bojovala.

Kamarádi

K nejbližšímu výměnnému studentovi to bylo pět hodin autem. Nebyla tedy možnost se s nikým z Rotary studentů potkat mimo oficiální meetingy. Mí nejbližší kamarádi jsou tedy všichni místní. Na začátku roku bylo těžké proniknout do skupinek kamarádů, kteří se znali už od dětství. Každý měl svou skupinku, nebo své nejbližší kamarády a už nikoho jiného nehledal. Byla jsem potom neskutečně ráda, když jsem se seznámila s lidmi, kteří mě do své skupinky přijali. Stali se z nich mí nejlepší kamarádi a doteď si několikrát do týdne voláme. Trávili jsme hodně času na chatách u jezera, nebo jen tak ježděním v autě po městě. Už se nemůžu dočkat, až se s nimi zase uvidím.

Kanadská zima

Přestože se i na severu Ontaria vystřídají všechna roční období, jsou zkrácená na úkor šestiměsíční zimy. Od listopadu do dubna je Hearst pod sněhem. V lednu a únoru ho jsou až tři metry, zamrzají nejen jezera, ale i řeka. Přesto ale Kanaďani vymysleli, co dělat. Jezdí se na sněžných skútrech, chodí se na sněžnicích, na zamrzlých jezerech se rybaří. Vyvrtá se díra v ledu, nahodí se prut, mrzne se a čeká se. Nikdy jsem nejedla čerstvější rybu než zrovna vylovenou a hned usmaženou, ještě na ledě. Zmeškali jsme v součtu skoro tři týdny školy kvůli snowdays. Nejčastěji to bylo kvůli množství napadaného sněhu přes noc. Několikrát to bylo ale i kvůli venkovní teplotě. V -40 stupních je snowday automaticky.

Francouzština

Všichni ostatní v mém distriktu se učili anglicky. Francouzsky jsem tedy na distriktních meetinzích nemluvila. Na začátku roku jsem se i v Hearst hodně obracela na angličtinu, přece jen tam anglicky umí každý. Postupem času jsem ale začala používat více a více francouzštinu a v tuhle chvíli už je má francouzština plynulá. Plná chyb, ale domluvím se o všem. Rok uprostřed ničeho měl silné i slabé stránky, určitě by to nebylo pro každého. Já jsem ale byla se svou exchange neskutečně spokojená a už se nemůžu dočkat, až se do severního Ontaria vrátím.