Dneska je to 16. den, od té doby, co jsem vstoupila na „kanadskou půdu“. Když jsem konečně dorazila na místo, co bude mým novým domovem pro následujících 10 měsíců, čekal mě pouze víkend na odpočinek a v pondělí jsem šla hned do školy. Už takhle jsem tam přišla o 9 dní později. Víkend to byl ale rozhodně hezký, celá rodina spolu i s tetou, strejdou, setřenicí a babčou mě moc hezky přivítali při grilování. V neděli jsem pak poprvé v životě zkusila wakeboarding.

Nejvíce si zatím rozumím s výměnnýma studentama, ať už těma ve škole, nebo z Rotary. Máte totiž pocit, že nikdo jiný vám pořádně nerozumí, co zažíváte. Momentálně ležím v posteli s nataženým kotníkem a klasickou zářijovou nemocí – kašlíček, rýmička.. však to znáte:D. Moje rodina není totiž úplně typickou kanadskou rodinou. Hodně cvičí, jedí spoustu zeleniny, i když javorák jsou si schopný dát i na míchaný vajíčka. Kvůli mojí lenivosti není uplně lehké udržet s nimi krok, ale snažím se, možná proto jsem skončila nachcípaná v posteli. Momentálně si tu furt zvykám, ale postupně si tu začínám víc a víc připadat jako doma. Minulý týden se mi furt chtělo brečet, což už taky začíná ustávat. Měla jsem náladu jen na objetí od maminky a nic víc – jedináček no:D. Nebo, že nezáleží na tom, jak bohatá rodina, v které jste je, ale jaká je. Vždycky se ale snažím koukat na pozitiva toho všeho. Dělám věci, ke kterým bych se doma vůbec nedokopala, nebo bych ani neměla možnost je vyzkoušet – jako wakeboarding, waterskiing, procházka kolem vodopádů, slavnost ve městě nebo jízda žlutým školním autobusem haha.

Taky si často začínám uvědomovat, jak skvělý máme doma v Praze MHD, takže jestli vám ujede metro a vy na něj musíte 2 minuty čekat a ještě si přitom stěžujete, tak se rovnou pleskněte, protože tady když vám ujede školní autobus, tak jste v háji. Jednoduše jsou tu všichni závislí na autech, když nemáte auto, tak na rodičích, které ho mají. Taky mi dost vadí, že tu netřídí, ani moje „přednáška“ o důležitosti třídení nepomohla. Jsem neustále fascinovaná, jak veliký tu všechno je, ať už mlíko, nebo popelnice:D. Dny mi tu nejdřív ubíhaly děsně pomalu, hlavně ve škole, ale už je to o něco lepší. Zjistila jsem, že je sice dobré říkat na většinu aktivit „ano“, ale je stějně tak důležité naučit se říkat na některé věci „ne“.

Tenhle článek je asi ta nejmíň uspořádaná věc, co jsem kdy za život napsala. Je to spíš takovej „výlev“ emocí, názorů a pocitů, co se mi teď honí hlavou.

Další články od Kláry

Co nám život přichystal

Pocity, zážitky, zkušenosti - něco co mi už nikdy nikdo nedá a nevezme. Je to nevratná zkušenost, ze které budeme všichni čerpat po celou dobu našich životů.

Třetí a poslední Rotary meeting

Jsem neuvěřitelně vděčná za všechno, co jsem tenhle rok prožila, za kamarády co jsem si zde našla, lidi co jsem potkala, za školu, která mi moc pomohla. Je

Toronto, Niagárské vodopády a Ottawa

Druhý den ráno nás čekala návštěva Kensigthon Marketu, kde lidi chodí nakupovat čerstvé ryby, croissanty nebo uzeniny a maso. My jsme tam posnídali a užívali

New York

Večer druhého dne jsme se usadili na Brodway a shlédli muzikál Aladin, což byl další z nádherných zážitků. Na konci dne jsme se vrátili na Times Square,

II. Orientation meeting v Quebecu

Vyplňovali jsme různé otázky, jak se máme ve škole, v rodině a jak se nám věnuje náš místní rotary klub. Když jsme měli první meeting v září, napsali jsme si

5 měsíců za mnou + 5 přede mnou

Rotary nám na prvním meetingu tady říkalo, že nám nastane, jak oni to nazývají, „magic moment“ a od té chvíle se nám jazyk – francouzština, bude učit mnohem

Změna rodiny a zimní aktivity s Rotary

První, co jsme měli na programu se jmenuje “Glissade”, netuším jak bych to přeložila a jestli to vůbec v češtině existuje. Každopádně jsme se klouzali po sn

Roadtrip po USA? Aneb 2 dny na cestě na Floridu

Můj celoživotní sen se stal skutečností, nakupovali jsme v obřím outletu, poprvé jsem ochutnala americký burger (byl skvělej!!), strávili den na lodi nebo

Vánoční oslavy v Kanadě

Pak jsme se ještě prošli městem, je to tam teď hrozně krásný! Když jsem přijela zpátky domu, tak už byla v plném proudu vánoční večeře s celou rodinou mého

Víkend v Ottawě

V pátek ráno jsme vyrazili na procházku centrem Ottawy, všude je spoustu lidí a turistů, což je normální, když je to hlavní město. Je to tam moc hezký, viděli

Víkend v Charlevoix

Měli jsme brazilské hot dogy, preclíka z Německa, turecké sladkosti i mini knedlíčky, rýžovou kaši s třešňovou polevou z Dánska, plněná vajička ze Španělska,

100 let výročí distriktu 7790

Pokud bych měla shrnout nějaké rozdíly mezi USA a Kanadou. Maine je hodně o přírodě, takže kromě anglických nápisů to moc velký rozdíl není. Město, ve kterém

Smíšené kanadské pocity

Momentálně ležím v posteli s nataženým kotníkem a klasickou zářijovou nemocí – kašlíček, rýmička.. však to znáte:D. Moje rodina není totiž úplně typickou

Pin It on Pinterest

Share This

Sdílejte tento příspěvek se svými přáteli!