Bylo 7.2. a já jsem v půlce pobytu. Najednou jsem si uvědomila, že vážně už 5 měsíců žiju úplně sama bez svých kamarádů a rodičů na úplně jiném kontinentě a zvládám to! Ze začátku si vzpomínám, jak pro mě každá maličkost byla úspěchem. Ale teď už tady žiju vlastně docela obyčejný život.
Lidé často nadávají na rutinu a rutinní život. Upřímně tady jsem za něj ráda. Nejdřív si člověk totiž připadá strašně vytrženě, kam se to dostal a proč není doma, kde všechno zná. Než se vám nějaká ta rutina v tom novém životě tady zaběhne, tak je to neustále všechno nový. Ale pak už děláte všechny věci automaticky a ty zajímavý věci si pak víc užíváte.
Rotary nám na prvním meetingu tady říkalo, že nám nastane, jak oni to nazývají, „magic moment“ a od té chvíle se nám jazyk – francouzština, bude učit mnohem snadněji. Upřímně nevím, jestli tzv. magic moment už u mě proběhl nebo ne, ale poslední týden/dva rozumím tak 80% všeho v hodinách a v běžných konverzacích se neptám, aby mi lidé větu zopakovali. Je strašně skvělý pocit, když jste najednou schopný rozumět o čem se lidé baví a být schopný se aktivně zapojit a bavit se s nimi taky.
Půlka je za mnou a to samé ještě jednou přede mnou. Tak například leden skoro nevím, že byl a první týden února je taky pryč. Začínám už se těšit, jak skončí zima a bude jaro, kdy tma nebude v půl pátý odpoledne. Jinak moje „výročí“ 5 měsíců tady jsem oslavila na hokeji s novým bráchou z Britské kolumbie, který nám přijel na 3 měsíce na výměnu a se Suphandou. Dali jsme si skvělý a nezdravý poutine. No a dneska užívám volno, bez školy.
Další články od Kláry
Outbound 2018/19 Kanada
