V pondělí, přijely Sophie a Laura ke mně domů a uspořádaly jsme takovou xmas-themed sleepover. Pletly jsme náramky, malovaly podle van Gogha a koukaly na vánoční filmy. Ono je nakonec pravda, že DOMOV není místo, ale lidé, a se všemi mými přáteli a host rodinkami se tu cítím jako doma! A to není samozřejmost – DĚKUJU, DĚKUJU, DĚKUJU ZA VŠE!!!
Kapelu, čo sme založili spolu so spolužiakmi v škole, sme konečne aj pomenovali, pretože nás čakalo prvé vystúpenie v našej “kariére”! Takže privítajte úžasnú “Brick House Band”, samozrejme meno bolo veľmi originálne vymyslené! Prisahám, že hudba nám ide lepšie ako mená. Vážne!
Lidi, už jsem přes měsíc nic nevydala a to hodlám napravit právě teď. Událo se toho opravdu dost. Pro začátek se podělím o to, že jsem zažila svou první kanadskou house párty, atmosféra tam byla jiná, než na co jsem zvyklá z Česka, například line dancing, kdy všichni začnou tancovat v řadě stejné naučené tance na různé písničky, pro mě do té doby na žádné oslavě opravdu nebylo normou.
Od listopadu, kdy jsem psala naposled, se toho stalo fakt hodně. Upřímně, kdyby mi někdo tehdy řekl, co všechno se do pár týdnů vejde, asi bych mu nevěřila. Změnila jsem hostitelskou rodinu, poprvé zažila americký Thanksgiving, byla na koncertě Pentatonix, na NBA zápase v Denveru a jen pár dní nato jsem se ocitla ve vánočním New Yorku, navíc se stovkou dalších výměnných studentů z celého světa.
Bylo to jedno z těch období, kdy se děje tolik věcí, že nestíháš chápat, co všechno vlastně žiješ. A někde mezi tím vším jsem i stihla oslavit moje 17. narozeniny. Jeden den řešíš úplně běžné věci, další den stojíš pod obrovským vánočním stromem, poznáváš nové lidi, směješ se, chodíš městem, které jsi doteď znala jen z filmů… a pak si najednou uvědomíš, že jsou Vánoce a ty je trávíš tisíce kilometrů od domova. Tyhle svátky byly jiné než všechny předtím. Ne horší, ne lepší, prostě jiné. A přesně o tom, jaké to bylo prožívat všechny tyhle momenty tak daleko od domova, je tenhle článek.
Tak nějak zjišťuji, že tady Štědrý večer prostě tolik neberou. U nás je Štědrý večer záležitost jen pro nejbližší rodinu a večer má takovou nějakou slavnostní, tichou atmosféru. Tady v Austrálii to bylo všechno takové pohodovější. Večeři jsem měla u Jo a její rodiny, a do jejich domu se sjeli snad všichni příbuzní, co mají.
V Churchille sme strávili 5 dní pozorovaním polárnych medveďov. Vraj sme mali veľké šťastie, zvyčajne ich tak veľa nebýva. Videli sme 29 polárnych medveďov, dotkli sa Arktického oceánu a naučili sa nové veci o Kanade. Že či bola zima? No to teda! Vďaka 80 km/h neustálemu severáku sa pocitová teplota pohybovala asi od -30 do -50 stupňov celzius.
