Změnila jsem tento měsíc hostitelskou rodinu, což bylo zpočátku těžké. Musela jsem si zvykat na nové prostředí a lidi, byla jsem nervózní. Postupně se ale všechno zlepšilo. Moje nová hostitelská rodina je skvělá, podporují mě a snaží se, abych se cítila dobře. I když byla změna náročná, jsem ráda, že tady jsem.
Jeden večer na jevišti a splněný dětský sen pod světly reflektorů.
Tyhle chvilky mám nejradši, protože si vždycky uvědomím, jak moc jsem vděčná za lidi kolem sebe. I když pocházíme z různých zemí a kultur, dokázali jsme spolu sdílet tak jednoduchou radost.
Tento víkend som bol s rodinou na pláži v Graylande (Washington), asi 30 minút od môjho domu. V sobotu sme išli na pláž hľadať a loviť „razor clams“ – v podstate mušle, ktoré sú tu v okolí veľmi populárne. Na lov sme potrebovali clam gun (plastovú alebo plechovú trubku), lopatu a košík. Na pláži sme v piesku hľadali malé kruhy a bublinky a tam sme začali rýchlo kopať.
Možná se ptáte, vážení, proč je tento blog přes měsíc pozdě — a já upřímně nemám dobrou odpověď. Částečně jsem byla během prázdnin hodně zaměstnaná a pak, okolo začátku školy, zahlcená úkoly. A taky mi čeština už jde trochu ztuha. Většina lidí na výměnném pobytu získá nový jazyk — a já tady pomalu jeden ztrácím.
Každopádně k věci: týden po Vánocích uplynul rychle a najednou byl Silvestr. Na silvestrovské oslavy jsem vyrazila do města s pár kámoši; hlavním bodem večera byl ohňostroj, ale předtím jsme ještě zašli do akvária.
Po novém roce se toho stalo tolik, že mám pocit, jako by uplynulo několik měsíců, ne jen pár týdnů. Každý den přinesl něco nového, jiného, silného. A přesně takový je pro mě teď život tady v Indii.
Hned na začátku jsme s mojí hostitelskou rodinou, mojí ségrou a taťkou pouštěli draky. Bylo to strašně hezké a vlastně i trochu dojemné. Dokonce jsme si jednoho draka sami vyrobili a napsali na něj, že letí do Česka.
