Gold Coast bylo jedno z míst, kam jsem se chtěla podívat. Velké město a hned vedle pláž a surfers paradise. S mojí host rodinou a studentkou z Taiwanu jsme se tam vydali na celý víkend. Zůstali jsme v hotelu kousek od pláže.

V sobotu ráno jsme šli do Currumbin Wildlife Sanctuary, kde jsme mohli obejmout koalu a nakrmit klokany. Potom jsme měli možnost vidět vystoupení od Aboriginců, původních obyvatel Austrálie. Na večeři jsme si dali klokana a krokodýla. Klokan chutnal trochu jako jehněčí a krokodýl jako kuře, takže to bylo celkem dobrý. Už byla tma, a tak jsme se vydali na Q1 Building, nejvyšší budovu Austrálie, kde jsme vyjeli výtahem do 77. patra.

Po chvilce stání u okna a koukání ven jsem začala brečet. Byl to opravdu první moment, co jsem se tady rozbrečela, ale byly to slzy štěstí. Vždycky jsem si tohle přála, vidět ze shora velké svítící město, vedle oceán a osvícenou pláž. Několikrát se mi o tom zdálo nebo jsem to viděla ve filmech a najednou se to prostě stalo… Uvědomila jsem si, že mám všechno, i když nemám nic. Ano, nemám tady nic, jsem tu úplně sama. Rodinu, domov a kamarády mám na druhý straně světa, mluvím jiným jazykem, neznám to tady a někdy mám pocit, že sem prostě nepatřím… Mám tady pouze 35 kilo svých věcí (možná už 40) a sebe. To je jediný, co tady mám. Ale stejně jsem měla pocit, že mi nic nechybí. Nakonec jsem u toho okna seděla asi hodinu a byla to zatím ta nejkrásnější hodina tady. Byla jsem opravdu šťastná.

Další články od Veroniky

Pin It on Pinterest

Share This

Sdílejte tento příspěvek se svými přáteli!