Budeme mít výměnného studenta z Ameriky!!!
První pocit – velká radost a očekávání. S přibližujícím datem příjezdu narůstají obavy: Umíme dostatečně anglicky, abychom mu pomohli komunikovat v prvních dnech? Bude se mu u nás líbit? A jak ho přijmou ve škole? Bude se mu stýskat? Jak to zvládneme my, manžel, dcera, syn, pes, kočka, sousedi..? Je to jako koupit si los do loterie, on si nevybírá nás a my jeho, a přesto musíme zvládnout tenhle celý rok tak, aby si on odnášel zpátky domů pocit, že měl u nás domov a že Čechy jsou krásná země plná milých a vstřícných lidí, máme co ukázat a na co být pyšní. A to je pak ta výhra.
Příprava je celkem jednoduchá, prostě mám o jedno dítě víc, nebo vlastně ani ne, pokud pobyt probíhá v době, kdy je mé vlastní na výměnném pobytu daleko ve světě. A tak připravuji a snažím se udělat ten pokojík tak, aby se tam líbilo mé vlastní dceři, nebo synovi a tajně doufám, že je to stejné i za oceánem a je tam stejně těšící se máma, která přivítá mou dceru s otevřenou náručí a s porozuměním, které mám tady nachystané pro našeho inbounda. V podstatě je změna jen v jazyku a zvycích, které si navzájem přizpůsobíme a naučíme se je respektovat, pár nových jídel, nových rituálů a způsobů života.
Jak říká můj oblíbený Forrest Gump, život je jako bonboniéra – nikdy nevíš, co ochutnáš. A já jsem zvědavá na každého nového studenta, je to osvěžující změna v životě, nové impulsy, nové humorné nedorozumění, nová řešení běžných situací, jak říká klasik – Nový svěží vítr 🙂 Doporučuji všem, bez výjimky, budete překvapeni jak moc na ten čas s výměnným studentem budete jednou vzpomínat.