Vítkovi: Jaké to je být host rodinou?

Naše rodina má celkem pět členů – moji rodiče, já a mé dvě sestry. Mně je 17, mojí mladší sestře 8 a starší 18 let. Když se moje starší sestra rozhodla, že chce jet na výměnný pobyt, rodiče ji v tom podporovali. Je to velká příležitost a zkušenost, kterou jí nikdo nevezme. Jelikož náš tatínek je členem Rotary, přihlásila se do Rotary Youth Exchange Program. Pak už šlo všechno jak po másle.

Byla na několika meetinzích, vyplnila hromady papírů a vybrala si svou zemi, ve které chce strávit svůj rok. No a vzhledem k tomu, že ona se stala tak zvaným výměnným studentem, znamená to, že naše rodina se stala hostitelskou rodinou pro jiné výměnné studenty. V našem případě to byli tři; Riccardo z Mexika, Hannah z Arkansasu a Allison.

Osobně jsem byla nadšená z toho, že u nás někdo bude rok bydlet. Rodiče z toho byli trochu nervózní, ale také se těšili. Já jsem vždycky chtěla mít bratra a tak jsem byla celá natěšená, že jednoho budu mít, i když jen na 4 měsíce. Realita byla ale úplně jiná, než kdokoli z nás očekával. Někdy to bylo velmi náročné, přece jen je to velký zásah do soukromí a, i když se student snaží přizpůsobit, naruší to vaši rutinu. Částečně se musíte přizpůsobit i vy, ať chcete, nebo ne. Není to jednoduché, ale je to zkušenost a rozhodně s sebou nese spoustu zážitků a to nezapomenutelných.

Riccardo se s námi mnohému naučil. Když přijel, neuměl si zavázat tkaničky, což někomu přijde neuvěřitelné, ale on to prostě nikdy v životě nepotřeboval. Bydlí na ostrově a celý rok chodí v žabkách, maximálně si obuje své Conversky, které jsou ale zavázané pořád. Poprvé v životě držel v ruce vařečku, jel vlakem nebo viděl sníh. Dokonce se naučil lyžovat!

Být hostitelskou rodinou není jednoduché, ale záleží jen na tom, jak se k tomu postavíte. Riccardo jako náš vůbec první výměnný student nám přirostl k srdci a do teď jsme v kontaktu. Stal se dalším členem naší rodiny, a navždy zůstane.